Neznámá

První kouzlo, které se nám povede, je většinou nezapomenutelné a otevře nám úplně nový svět plný nečekaných zážitků. Příběh Seal sepsaný slečnou Newikou pro bobříka cizích světů však toto potvrzuje.

-*-

Každé kouzlo s sebou nese nějaké prokletí. A její magie měla vysokou cenu. Jako maličká neprojevovala vůbec žádné nadání, přestože její rodina byla jednou z nejmocnějších na kontinentu. Jak rostla, každý člen z rodiny, včetně jejích vlastních rodičů, jí opovrhoval. Až jednoho dne, na její patnácté narozeniny, pocítila cosi zvláštního. Vzduch kolem ní voněl po starých knihách, po květinách,  po lese, a jemně praskal. Magie si jí konečně našla. V tu chvíli vstoupili do pokoje její mladší bratři – v té době již mocní a schopní mágové.
„Že by se Seal konečně naučila kouzlit?“ popíchl ji jeden.
„No tak! Vytáhni nám králíka z klobouku!“ přisadil si druhý.

„Zapomeňte na to!“ zaznělo celou místností a skrz sídlo se ozvalo třesknutí.

Seal otevřela oči a překvapeně se rozhlížela. Už nestála ve svém pokoji, ale v zahradě sídla svého rodu. S údivem v očích a zmatkem v mysli se rozeběhla dovnitř, celá šťastná, že by ji mohli rodiče opět přijmout za vlastní.
„Mamá, mamá!“ zavýskla, když spatřila ženu s již šedivějícími vlasy v honosné róbě. „Mamá, já…“
„Kdo u všech bohů jsi, dítě? Zatoulalo jsi se, já nejsem tvá matka – nikdy jsem neměla dceru, leč jsem se za její narození každým dnem modlila.“

Seal nevěřila ničemu, co slyšela.
„Ale, já jsem tvá dcera, mamá… Jsem Seal! Tvá… nejstarší…“
Žena na ni však jen zmateně a ustaraně hleděla.
„Nemám dceru,“ zopakovala, „ale mohu ti v našem sídle poskytnout přístřeší na pár dní a pak tě někdo odveze do města. Tam bydlíš, ne?“
Jenže ubohá Seal, kterou nepoznali ani její zlobiví bratři, ani její otec, ani služebnictvo, ve městě nikdy nebyla. Od narození neopustila dům a jeho zahrady. „Avšak – máš na sobě nádherných šatů. Musíš být dcerou kupce, či úředníka jeho výsosti, není tomu tak?“ snažila se Sealina vlastní matka vypátrat její možný původ, když ji hostila v salonku s výhledem na překrásné cizokrajné květiny v zahradě.

Seal trápilo, že na ni bylo zapomenuto. Uvědomila si, že se bude jednat o daň za její moc. Představila si nádherné místo, jiný svět. Svět, kde žila moudrá stvoření v nádherné přírodě, kterou se jako zuby prořezávaly magické krystaly. Vzduch kolem ní opět začal praskat a vonět. A pak zmizela znovu. Zmizela ona i všechny vzpomínky na ni.

Najednou stála na palouku tam, kde kdysi dávno muselo tohle všechno začít. Magické krystaly uchovávající jednotlivé elementy magie levitovaly v kruhu kolem ní a mezi nimi proletovala drobná světélka. Jednalo se o svět, který si představovala před chvílí, ale v čase se musela dostat kamsi… mimo čas? Z mlhavých náznaků leza za krystaly vystoupil vážným krokem vysoký, bodrý muž v nádherném kabátci, který si nervózně pohrával se svazkem klíčů.

„Seal, milé dítě…“ roztáhl ruce, jako by jí nabízel ochrannou náruč.
„Ty jsi,“ zamyslela se, „Osud?“
„Ano, tak už tomu bude, a nejspíše i bylo. Tak mi říkají. Dostala jsi se sem ke mně, zapomenuta vším a všemi ve všech světech. Žádáš něčeho od starého, moudrého muže?“

„Pamatuješ si mé jméno?“ užasle koukala na Osud, který jen nepatrně přikývl.
„Jak to? Proč jen ty a nikdo jiný? Proč jsem takhle prokletá?“ bylo jí vpravdě do pláče.

„To nevím ani já. Ale mohu ti pomoci. Mohu se tě ujmout a ty mi na oplátku budeš sloužit. Ve všech světech se dějí, jak bych to jen řekl, drobné nesrovnalosti s tím, jak bych si to vše představoval. A ty máš tu moc je napravit a vrátit se sem ke mne nikým nepozorována. Tvá tvář nezůstane v paměti lidí, ale všechny světy budou mluvit o tom, co jsi dokázala. Pomůžeš stárnoucímu muži? Budu pro tebe mít na oplátku pochopení a poskytnu ti domov, kam se budeš moci vrátit. Nikdy na tebe nezapomenu.“ pravil Osud a tehdy zněl tak přívětivě, že mu uvěřila a souhlasila se vším, co jí řekl.
Další roky tak trávila ve službách osudu, žila s ním v Prasvětě a den co den se vydávala do roztodivných světů, kde konala vůli svého jediného přítele. Její činy byly opravdu proslulé, ale protože nebylo komu přisoudit trestání nepravostí či náhlé zázraky, jak je obyvatelé světů zvali, vymyslili si novou bohyni. Zvali ji Neznámá a pod její maskou se neskrýval nikdo jiný než mladičká Seal, každý večer popíjející horký čaj s Osudem a naslouchající jeho nekonečným příběhům.