Harfa

Slyšíš, poutníku, vodu zpívat píseň? Vypráví příběhy o mnohých lidech, kteří tudy prošli, napili se nebo skončili svůj život. Sny i opravdové činy. Světlo i tmu. Poslouchej, milý poutníku, poslouchej a uč se.

Žil jeden sedlák blízko řeky Tweed

Vidíš ten domek?

Harfa má tak něžně zní

Tam bydlíval kdysi jeden starý sedlák. Sám až na dvě divoženky jeho.

A měl dvě dcery, hezčí nemohl mít

Kdybys je viděl, tuláku. Byly nádherné, jedna hezčí než druhá. Každá jim záviděla jejich krásu, každý mládenec chtěl jednu za manželku. Však nemohli se mladíci rozhodnout.

Fálalalalalala lalala

Avšak, přišlo něco, co změnilo osudy obou

Jednou ta starší říká sestře své

Starší, Lucie, se obrátila k Anně, mladší a krásnější sestře s návrhem.

Harfa má tak něžně zní

„Pomoz mi v řece vyprat šaty mé“

Tušíš cizinče, co přijde? Ne? Pak brzy se to dozvíš.

Fálalalalalala lalala

I sestra souhlasila. Vzala si košík s prádlem a …

Ta mladší vyšla jako krásný květ

Harfa má tak něžně zní

A za ní starší ve svém srdci jed

Toužila po tom být jediná krásná, chamtivost jí zastřela zrak a ona viděla sebe obklopenou vším, co měla Lucie. Plán, jež se jí zrodil v hlavě, se brzy změnil v realitu.

Fálalalalalala lalala

Když došly k řece, položily obě prádlo na břeh.

U břehu řeky starší skočila

„Co to děláš?“ vykřikla mladší, v očích děs a hrůzu, aby se Lucii nic nestalo.

„Co myslíš?“ obrátila se k ní Lucie s tajemným zábleskem v očích.

Harfa má tak něžně zní

Do proudu svojí sestru shodila

Lucie se okamžitě vyšplhala zpět na břeh a zle na svou sestru pohlédla.

Fálalalalalala lalala

Anna se prosebně zadívala za Lucií.

Mladší své bílé ruce vztyčila

Harfa má tak něžně zní

„Ach sestro pomoc, prosím“ křičela

Řasy se jí chvěly pod přívalem slz, její útlé tělo se snažilo vydržet nápor ledového proudu vody, který s ním škubal.

Fálalalalalala lalala

Starší na ní pohlédla z vrchu a nelidsky se zasmála

„Když já tě nechám v řece utopit“

Harfa má tak něžně zní

„Tvůj milý bude se mnou svatbu mít“

Anna k ní vzhlédla. Žel, viděla jen krutou pravdu. Odhodlanost zbavit se Anny za jakoukoliv cenu. Proč? Proč?

„Proč?“ vykřikla náhle. Než jí však Lucie mohla odpovědět, rozpoutalo se na řece hotové peklo. Proud strhl Annu s sebou a po několika nárazech do kamenitého okraje řeky vydechla naposledy.

Fálalalalalala lalala

Lucie se obrátila k odchodu. Přemýšlela, co řekne svému otci. Bude muset chvíli truchlit, ale pak… Konečně bude mít to, co vždy chtěla. Svého vysněného prince. Překážek už se zbavila.

Kdybys šel, poutníku, podél řeky, pár chvil, pár hodin, narazil bys na tělo krásné dívky plující po proudu. Jako anděl, který utonul.

A tam dál…

Dva pastýři na břehu seděli

Hleděli do vody a přemýšleli. O čem? To nevím, cizinče, na to ti neodpovím. Ale vím, že hleděli do pomalu tekoucí vody. Možná přemýšleli o domovu.

Harfa má tak něžně zní

A mrtvou dívku připlout viděli

Ten mladší z ní nemohl spustit oči. Tak krásná, tak… klidná. A tak chladná. Mrtvá. Proč? Jak? Kvůli čemu?

Starší k němu přiběhl s myšlenkami, jak něco tak hrozného se mohlo stát tak mladému dítěti. Nehoda? Náhoda? Osud?

Fálalalalalala lalala

Vytáhli ji na břeh, mladší přinesl nosítka a společnými silami ji donesli do kláštera. Tam se Matka přestavená pomodlila a řekla jim, aby ji odnesli do tajného místa. Kde…

Oni bílou kost jí z těla vyndali

Harfa má tak něžně zní

Překrásnou harfu z ní vyráběli

Pracovali mnoho dní, opracovávali ji, až z ní vyrobili tělo hudby.

Fálalalalalala lalala

Pak z jejích vlasů snopce svázali

Když se mladší dotýkal jejích zlatých vlasů, div se nerozplakal nad jejím osudem. Jako odčinění si dával záležet na tom, aby se z ní stala nejkrásnější harfa pod sluncem, se zvukem tak krásným a děsivým, že všichni budou mlčet při tónech jejích strun.

A harfě zlaté struny přidali

Fálalalalalala lalala

Měla se konat svatba. Ta svatba, na které se měla vdávat Anna, ale místo ní vdávala se Lucie. Za jejího milého.

Sestry z kláštera se rozhodly přinést na svatbu dar.

Na svatbu sestry přišly harfu dát

Harfa má tak něžně zní

A harfa smutnou píseň začala hrát

Fálalalalalala lalala

Jako by harfa sama věděla. Snad duch Anny? Snad osud? Snad vůle boží?

Když první struna harfy zazněla

Harfa má tak něžně zní

Nevěsta zbledla, v tanci ustala

Fálalalalalala lalala

Lucie se rozhlédla kolem. Plno tváří, které naslouchaly kouzelné harfě. Jako by ji vedl anděl.

Její myšlenky se rozlétly do všech stran. Přišel někdo na její hrozný čin? Viděl ji někdo tam u řeky?

Srdce se jí splašilo.

Když druhá struna harfy zazněla

Harfa má tak něžně zní

O hrozném skutku sestry zpívala

Fálalalalalala lalala

Celá sešlost se obrátila k Lucii. Ta jen němě otevírala ústa. Nemohla spustit oči z harfy, která byla její sestrou.

„Ne,“ zašeptala na pokraji zhroucení.

Když třetí struna harfy zazněla

Harfa má tak něžně zní

Nevěsta mrtvá k zemi padala

Fálalalalalala lalala

Tak, drahý cizinče. Slyšel jsi píseň o chamtivosti a docílené odplatě. Poučil ses? Smutný příběh. Nikdo neví, co se stalo s otcem těch sester. Možná zmizel. Možná umřel. Ten den se však nevrátil domů a nikdo jiný už ho neviděl. A ty znáš již příběh o tomto stavení, kraji.

Krvavý příběh, který se zde bude zachovávat jako připomínka. Připomínka, ale čeho? Osudu? Odplaty? Spravedlnosti? Možná stačilo více lásky. Možná. Kdo ví? Já ti to nepovím. Víc už toho nepovím. Ale ty pověz, co dál, poustevníku? Budeš se stále toulat krajem? Samoten a sám?

Cizinec se otočil k odchodu

„Já budu hledat odpočinek, když spravedlnost našla ta dívka. Krásná Anna. Dívka, kterou jsem nadevše miloval. Možná to nevíš, ale já, já jsem otcem vraha a otcem oběti. To já byl na počátku zrození chamtivosti a dokonalosti. Vypočítavosti a Nevinnosti. Já jsem jejich otec.“

Cizinec se neohlédl a zmizel v mlze. Nevím kam. Koho to vlastně zajímá? To ví jen osud. Bůh? Možná. Jedno je jisté. Já to nevím. A ani ty.