PF 2011

Štastný nový i Nový rok!Popadni nový rok pod paží a běž s důvěrou ho žít, a nechť tě ve všem oblaží, splní se všechno, co přeješ si mít. Pohodu, úspěch, zdraví a štěstí a přátelství i lásky celý sad, radost a dobro a žádné rány pěstí, ať osud tě má dennodenně rád. Tak užij si ho a nestěžuj si, že život není fér; nový rok plný příslibů, tak vztáhni ruku a ber.

Vzpomínka na mě XVI.

Ponořte se do čtení poslední, závěrečné kapitoly celé povídky. Znovu jsem se objevila vedle Davida. Stále ležel na zádech na polštářích. Najednou zakašlal. Byl naživu! Amanda roztrousila po koberci polínka a proměnila obývací pokoj v ohniště plné plamenů a kouře. Nejspíš se doopravdy zbláznila. Držela v rukou jehlu a snažila se dostat do své vlastní žíly velkou dávku vzduchu. Někdo zabouchal na dveře. Amanda si přiložila jehlu na kůži. Ten někdo ve dveřích přijde příliš pozdě, aby ji zachránil. Přeběhla jsem pokoj a jedním skokem jsem se ocitla uvnitř Amandy. Bylo to bláznivé. Byl to, jako mít znovu fyzické tělo. Rozhodla jsem se jednat. Švihla jsem pravou rukou nahoru a otevřela pěst. Amanda udělala to samé. Jehla jí vypadla na podlahu. Sklonila se, aby jí...

Jak jsem potrkal Háre Krišna

U nás v Brně existuje několik lokalit, ve kterých vás bezpochyby někdo zastaví a pokusí se vám prodat nové, úžasné tarify pro volání, po domácku vyrobené měchačky, kvrdlačky a peroutky, a nebo třeba čuprdupr značkový Rolexky jen za dvě stovky! A když zrovna nepadnete do náruče téhle sortě obchodníků, neuniknete sbírce na děti bez domova, děti s domovem, ale jenom jedním společným a nebo děti s domovem a rodiči, z nichž jeden se pokusil vzít situaci do svých rukou a právě teď vás žádá o příspěvek na chod jejich domácnosti. Procházím náměstím Svobody a cestu mi zastoupí pěkně upravená a usměvavá blondýnka. Už zdálky se mi nezdála. Jednak se nepohybovala spolu s proudem ostatních spěchajících Brňanů, ale hlavně se na mě už z dálky zubila a chřestila u toho malou...

Pád anděla

Sametem zlatavé vlasy pokryté, oči jako studny hluboké a upřímné, duši čistou a laskavou má, osud lidí, ten ona zná.Když svá bělostná křídla roztáhne, její krása více rozkvete, smutek a beznaděj cítí, oheň v srdci jí žal vznítí. Lásku vroucnou poznat nesmí, úkolem jejím samota zní, udržet se ona nedokáže, svému svědomí náležitě zalže. Zamiluje se do osoby lidské, anděl půvabný člověku učaruje a ač to není správné, ona před osudem ho nevaruje. Vteřiny poslední jeho odtikají, ti, kdo zachránit ho chtějí, svůj díl viny si odnesou, jejich andělé pohled na osudy jejich nesnesou. Křídla andělské dívky na uhel zčernala, jiskra z očí blankytných vymizela, obrovská bolest útroby její svírá, v ničivých mukách anděl krásný umírá. Poslední myšlenky patří lásce její, pevné...

Vzpomínka na mě XV.

Strach se z mého prvního letu nevytratil. A to byla velká škoda. Mohla to být nádherná chvíle. Svižně jsem vzlétla do výšky kolem tisíce stop a pak jsme zamířili k naší ulici. Směr a rychlost jako by byly přímou funkcí vůle, a má touha dostat se tam byla obrovská. Letěli jsme jako divoké čarodějnice na hořícím koštěti. Domy, pole a zahrady se pod námi v té rychlosti rozmazávaly do neurčitých skvrn. V obličeji jsem necítila žádný vítr, jenom podivný strach v srdci.Všimla jsem si, že město vypadalo mnohem optimističtěji z výšky než ze země. Už z té ohromné výšky jsem cítila Amandinu nenávist. Nebo to možná byl další rozměr mého Stínu, moje vlastní nenávist k někomu ve mně uzavřenému. Z dálky jsem zahlédla kouř, vycházející z našeho komína. Nedávalo to žádný smysl....