Ines Cros Palantýr

Jsem život jak bárka na jezeře,
jsem jak ryba ve vodě.
Chci být orlem a létat
a vyletět až do oblak.

Věnováno mému neznámému, který jednou přijde.

Jednoho dne při východu slunce
přišla jsem, ani nevím odkud.
Parádila jsem se a krášlila
dřív, než jsem tě potkala.

Začalo to setkáním?
Nebo to byl první pohled?
Myslím, že to se jenom v pohádkách stává,
že se dívka zamiluje do neznámého
a neznámý už jí své srdce dává.

Snad jsou všichni hluší!
Toužím! Toužím! On stále prosí,
prosí s tak velkou mocí, že nemůžu neslyšet.
Toužím Tě naplnit,
toužím Ti dát, …

Proč je mi tak těžké mlčení,
když vím, že na mě čekáš v tichu?
Já mám strach z toho kroku a stále hledám nějaké rozptýlení,
Chci mít v Tobě oporu,
ale nemám kde se chytnout.

Bylo už docela pozdě k večeru, když František sešel z poustevny dolů k bratru Lvovi. Byl celý den sám s Pánem a toužil se podělit o Pánovu radost s někým blízkým, kdo by mu rozuměl a při tom se na nic neptal.

Nesu Ti růže, lásko má!
Ta, co růže pěstovala,
slzama je zalévala,
o trny se popíchala.