Učedník Smrti – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musel vydržet! Jak jen mohl být tak hloupý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Měl pocit, že pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Nutit se do nich ani nemusel, utíkal jako o život. Jak jen to mohl dopustit, pomyslel si. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Bylo pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy nejspíš pomyslel. Probral se v parku. Zmateně zíral do koruny košatého stromu, hlava mu třeštila, jakoby ho někdo praštil kladivem a jediné, na co si vzpomínal, bylo, že už toho...
Učedník Smrti – 3. kapitola
Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Tentokrát přineslo probuzení pořádný šok. Ani si nevšiml a už seděl. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a snažil se přijít na to, jestli se mu to všechno jenom nezdálo. První pohled mu padl na levou ruku. Nebyla na ní ani stopa po jakékoliv řezné ráně. Že by se mu to jenom zdálo? Byl to jen děsivý sen? Jenže jakmile se pořádně rozhlédl kolem sebe, zjistil, že to nebyl pouhý sen, ale krutá pravda. „Jsem mrtvý.“ hlesl a otáčel hlavou. Seděl na kamenném oltáři. Alespoň tak by to nejspíš popsal. Možná to byla hrobka, ale spíš to připomínalo velký kus tmavého a studeného kamene. Kolem byla přízračná tma, kterou osvětlovalo jen světlo z pár starých, zažloutlých svíček. Kolem profukoval ledový...
Učedník Smrti – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… * … nalistovat první kapitolu Bolest, vzdálené šumění v uších, rozmazané barvy a nevěřícný údiv nad tím, co se to vlastně stalo. Neuvědomoval si pořádně nic. Zatím. Do nemocnice ho převezli velice rychle, přesto byl jeho stav natolik vážný, že šance na přežití byla opravdu malá. Rovnou putoval na sál, kde se pokoušeli zastavit masivní vnitřní krvácení a pak… „Ztrácíme ho!“ Ten zvuk však James nevnímal. On měl náhle pocit, že všechno je v pořádku. Najednou ho nic nebolelo, neslyšel žádný podivný šum, ani vidění neměl rozmazané. Posadil se. Připadal si podivně lehký, a když si prohlédl své ruce, pochopil. Z nějakého nepochopitelného důvodu byly skoro průhledné. Běžně by ho...
Učedník Smrti – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musel vydržet! Jak jen mohl být tak hloupý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Měl pocit, že pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Nutit se do nich ani nemusel, utíkal jako o život. Jak jen to mohl dopustit, pomyslel si. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Bylo pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy nejspíš pomyslel. Probudil se. Světlo se dralo do místnosti takřka nezadržitelně i přes stažené žaluzie na oknech. Pomalu otevřel oči a hned je zase...
* Spisovatelské vyhlášení *
Milí, drazí, nastal čas vyhlásit výsledky druhého ročníku Spisovatelského klání, udělit ceny, rozdat diplomy a zveřejnit jména autorů. * Účastníci klání měli vždy 13 dní na to, aby sepsali jednu ze čtyř kapitol své povídky dle jasně daného zadání. Mohli si ale dle libosti vybrat hlavní i vedlejší postavy, zasadit svůj příběh do libovolného místa i času, a samozřejmě také své vyprávění nějakým trefným způsobem zakončit. Nutno říct, že si s tím všichni poradili nadmíru dobře a každá povídka je tak výjimečným unikátem. Klání se zúčastnilo 9 autorů a osmi z nich se podařilo své povídky dokončit a to tak, aby splňovaly zadání a přinesly svým čtenářům nevšední zážitek. Těchto osm statečných se tak stává opravdovými spisovateli. Gratulujeme! Na potvrzení právě vyřčeného...