Stromopsaní – Nečekané události

Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Těžké rozhodnutí.

Bard Blodyn společně se svou milovanou Zrzečkou ještě dlouho brázdil lesy hledaje nových dobrodružství a svými melodickými písněmi, které vydával ze své kouzelné flétny, obdarovával všechny obyvatele lesa, kteří doposud nic krásnějšího neslyšeli. Jako dík za tyto písně pomáhali bardovi i Zrzečce v jejich pouti za dobrodružstvím.

Po dlouhém putování lesy a pláněmi se bardovi naskytl pohled již dlouho nevídaný. Bard se ocitl na okraji pláně a přímo před ním stál ohromný hrad. Nebyl to jen tak obyčejný hrad. Nad hradem se míhala masivní černá mračna a blesky lemovaly oblohu. I na tak značnou vzdálenost bard pocítil náhle prudké ochlazení, které se linulo směrem od hradu.
„Zlé, hodně zlé místo, Zrzečko, musíme odtud pryč, dokud máme ještě dostatek času!“ Zrzečka se začala třást zimou a rychle se schovala bardovi do kožešiny, kterou měl omotanou kolem krku. Jen co se bard otočil a udělal několik kroků, ozvala se směrem od hradu ohromná rána a následně se zem pod jeho nohama zachvěla.
„Není času nazmar, honem pryč!“ pravil bard, když se s hrůzou v očích otočil a uviděl děsivá mračna, která se blížila přímo k nim. Následně vytáhl svou flétnu, na kterou začal hrát, a ostrým krokem se vydal směrem pryč od hradu.

Bard uháněl, leč mu síly stačily, a Zrzka přitom zpívala varovnou píseň ohledně blížícího se nebezpečí. Vše ale nasvědčovalo tomu, že zlo v patách barda je o něco rychlejší, což se projevovalo neustálým ochlazováním a zvedajícím se větrem. Po nějaké době vyměnil bard svou flétnu za hůlku a svými znalostmi se pokoušel hrozící nebezpečí co možná nejvíc zdržet.

I když byl bard zběhlý v mnoha odvětvích magie, jeho kouzla nedokázala blížící se hrozbu zadržet. Bard pevně sevřel Zrzečku do šály a ihned poté se oba ocitli uprostřed zuřící bouře. Mrazivý sníh ve spojení s prudkým větrem srazil barda na zem, a jelikož vítr stále sílil a byla neustále citelnější zima, barda Blodyna po chvíli opustily veškeré síly a nedokázal déle vzdorovat silnému mrazivému větru doprovázenému hustým sněžením. Těsně předtím, než bard omdlel, uviděl v dáli zahalenou ženu v zářivě bílých šatech, která téměř dokonale splývala se sněhem a blížila se jeho směrem.

*

Po dlouhé době přišel zesláblý a promrzlý bard k sobě. Než sebral dostatek sil, aby otevřel oči, slyšel několik osob ve své blízkosti, které si povídaly.
„Přiložte do krbu a přineste více teplých dek! Rychle!“ líbezný ženský hlas popoháněl ostatní přítomné lidi.
„Víc už toho přinést nemůžeme! Všechno, co máme, jsme už donesli!“ pravil ustrašený hlas mladé ženy.
„Tak se běžte postarat o ostatní! Pozor, probouzí se!“ žena opatrně vztáhla ruku na barda, jestli je stále na živu. Ten poté s obtížemi otevřel oči.
„Kde to jsem?“ optal se vyčerpaný bard.
„Už jsi v bezpečí, barde, při Tvém putování ti zkřížila cestu přicházející paní Zima. Nebyl jsi sám, kterého náhlý příchod Zimy překvapil, ještě mnoho lidí je na záchranných akcích nezvěstných,“ pravila žena s mírně pokleslým hlasem.
„Kde, kde to jsem? A jaký je den?“ bard se pokusil posadit, ale stále neměl dostatek sil.
„Přineste čaj!“ poručila žena a za chvíli držela v rukou lahodný čaj, který celou místnost provoněl skořicí. Žena pomalu přiložila hrnek k ústům barda, který do sebe dostal pár doušků. Už po prvním doušku se bardovi značně ulevilo a hned nato sebral dost síly, aby se posadil.

Čeho si všiml jako první, byla Zrzečka, která odpočívala zachumlaná v hrubé šále. Bard se následně rozhlédl po celé místnosti. Kromě spousty lidí si všiml velkého vánočního stromu stojícího uprostřed místnosti a pohledem minul několik lidí, kteří zmateně pobíhali sem a tam. Bard se těšil z pohledu na útulné prostředí, ale jelikož byl ještě unaven, mírně sebou zakolísal.
„Včera byly Vánoce, spal jste necelý týden v kuse!“ pravil ženský hlas. Bard tomu nemohl uvěřit a se zděšením pohlédl na tu starší čarodějku zahalenou v bílém plášti a s milým úsměvem na rtech. Mohl na ní nechat oči, zůstal oněměn. Když se pečlivě rozhlédl po místnosti, jeho srdce se náhle téměř zastavilo zděšením.
V křesle seděl postarší kouzelník s blonďatými vlasy, modrýma očima a urostlou postavou. Když se bard podíval na tu čarodějku, která ho zachránila, tak ji okamžitě poznal. Byla to ta čarodějnice, která se ho nedávno pokusila zabít.


Pokračování od Adelina Susan: Když udeří Zima.

Pokračování od Jamese Watfara: Úkol.

Pokračování od Tadäuse Trotterticklera: Vyústění všech událostí.

Pokračování od Veronicy Narcissy Williamsové: Návrh, láska a další těžké rozhodnutí.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *