V zajetí času – 1. kapitola

Archiv James netrpělivě přecházel sem a tam. Stál na autobusové zastávce, co chvíli kontroloval své hodinky a nervózně poklepával nohou. Sedl si, hned nato zase vstal a šel se podívat, v kolik má autobus přijet. Pomalu se začínalo stmívat a on na ciferník špatně viděl. „Bude za deset minut osm,“ usmála se na něj starší žena, která také zkoumala jízdní řád. James jí oplatil laskavost úsměvem a konečně mohl začít studovat, v kolik mu to přijede. Zapíchl prst do tabulky a hledal. Další autobus měl přijet ve 20:01, tedy za deset minut. Zamračil se a odešel si zase sednout. Nervozita neustupovala, spíš získávala na síle. Dech se zrychloval, ruce se třásly, po zádech mu běhal mráz a bylo mu špatně od žaludku. Každý tento stav někdy zažil na vlastní kůži....