Draci

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně
a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl
dveře, a za nimi se skrývali dva nádherní draci. První měl krásnou
zlatou barvu, která v záři slunce krásně zlatě jiskřila a druhý
byl temně černý jako sama noc, a když na jeho šupiny zasvítilo
slunce, tak se mu na celém tělo rozzářilo milióny malých hvězdiček.
Jak svítí dračí tělo v záři slunce však dlouho nikdo neviděl.
Ptáte se proč? Tak to je dlouhý příběh, ale jestli chcete, tak
vám ho budu vyprávět. Pohodlně se usaďte a začínáme.


V dobách dávno minulých byl svět o hodně jiný, dá se říci, že
dokonce lepší než dnes. Volně v něm žila podivná stvoření od
obřích duhových hadů, přes ryby, které byly schopny dýchat vzduch,
až po výše zmíněné obrovské draky. Drakům patřilo obrovské
údolí, kde udávala zákony pouze divoká matka příroda, ale jim
to vyhovovalo. Občas se sice stalo, že se nějaký drak vydal lovit
do jiných končin, ale většinou se zdržovali ve svém údolí, které
bylo tak rozlehlé, že se dva draci při hře na schovávanou byli
schopní neúmyslně sami sobě ztratit. Tomuto údolí se začalo říkat
Dračí údolí a draci sami se stali vládci všech tvorů. Nebyli to
takoví ti vládci, kteří by všechny tvory tyranizovali, ale byli
spíše nejmenovaní a celkem tiše žijící, ochotní dobře poradit
a nesežrat, když nějaký tvor přišel s bílou květinou v tlapkách
či tlamě pro jejich moudrou radu. Tato doba byla velmi dlouhá a štědrá
a všem drakům i ostatním tvorům se dařilo dobře. Najednou však
začalo ubývat tvorů, kteří chodili pro dračí moudré rady. Draci
si mysleli, že tvorové přestali potřebovat jejich rady nebo se objevil
někdo jiný, kdo jim radil, ale brzy poznali, jak krutě se mýlili.
Jednoho dne, zrovna ve chvíli, kdy dospělí draci hodovali na čerstvě
nalovené zvěřině se událo něco, co od základů změnilo jejich
život…Dvě dračí mláďata si hrála na schovávanou a jedno se
zatoulalo na okraj Dračího údolí, kde uslyšelo zvuk, který se
zde nikdy neozval. Opatrně vykouklo zpoza skály a před sebou spatřilo
asi padesát obrovských monster, které podivně chrčely a stoupal
z nich hustý černý dým. Samozřejmě, že se leklo, ale jeho zvědavost
mu nedala a přiblížilo se o kousek blíž. Uvidělo, jak z těch podivných
monster vylézají tvorové, které nikdy nespatřilo a staví si podivné
přístřešky. Ihned se otočilo a jak nejrychleji dovedlo, tak letělo
k hodujícím drakům na mýtinu uprostřed Dračího údolí. Vychrlilo
ze sebe, co vidělo a draci se rozesmáli, protože se jim to zdálo
absurdní. Dráček se však nedal odradit a nakonec se s ním s povzdechem
vydali obhlédnout situaci dvě velcí draci. Když vylétli zpoza skály,
tak uviděli přesně to, co dráček popisoval a navíc po nich ti podivní
tvorové začali střílet ze zbraní, které je dosti zranily. Namáhavě
se vrátili zpět k hodujícím drakům a vše jim vypověděli a navíc
chtěli ošetřit bolestivá zranění, která jim ti tvorové způsobili.
Přišla k nim léčitelka, ale po chvíli prohlížení ran prohlásila,
že takové zranění ještě neviděla a neumí je vyléčit, ale udělá
vše, co je v jejích silách. Přinesla si své léčivé bylinky a ostatní
draci mezitím usedli, aby se poradili, jak mají postupovat dál. Někteří
navrhovali, aby na ty tvory zaútočili, ale tento návrh byl zavržen,
protože draci nebyli schopni určit, jaké zbraně ti tvorové mají.
Další navrhovali, aby jim přinesli dary a chtěli si s nimi v klidu
promluvit, ale toto bylo také zavrhnuto, protože nikdo nevěděl,
jak by se k nim zachovali. Nakonec ze stínu stromů vystoupil dráček,
který je spatřil jako první a nejdříve potichu, ale když ho nikdo
nepřerušoval, tak nakonec zcela hlasitě řekl: "Vím, že jsem
jen malé mládě, kterému nikdo nebude věnovat moc velkou pozornost,
ale viděl jsem, co ti tvorové dokáží. Navrhoval bych, abychom sestavili
skupinu pěti až sedmi draků, kteří by v noci obhlédli, jak vypadá
tábor těch tvorů a ráno nám přiletěli říct, co zjistili. Pak
budeme vědět, jak postupovat dál. Sám se nabízím, že přijmu
to riziko a chci být členem této skupiny." Shromáždění po
jeho krátkém proslovu nejdřív zarytě mlčelo, ale poté se draci
začali dohadovat. S nápadem, aby byla sestavena skupina draků, kteří
obhlédnou tábor těch podivných tvorů souhlasili, ale aby v ní byl
tak malý drak, tak s tím ne. Ale dráček se nedal odradit a argumentoval
tím, že je malý a bude méně vidět. Nakonec byla tedy sestavena
skupina šesti draků, ve které se nacházel i náš malý dráček.
Ještě neměl jméno, protože dračí mláďata dostávají jméno
až po půl roce mezi draky, ale byl ze všech draků nejstatečnější
a nejodhodlanější. Tato skupina počkala až se úplně setmí a poté
se vydala do tábora těch podivných tvorů. Letěli pomalu a skrývali
se ve stínu stromů, protože měli strach, že by je mohli ti tvorové
zahlédnout a začít po nich střílet. Za nějakou dobu přistáli
asi sto metrů od tábora a začali se nehlučně plížit dál. I když
se to nezdá, tak draci se i přes svou velikost a váhu dovedou pohybovat
velice tiše, když je to potřeba a teď to potřeba byla. Doplazili
se k táboru a uviděli asi sto těch tvorů, jak si čistí své zbraně,
jí, spí nebo spolu mluví. Poslouchali, jak se ti tvorové spolu baví
a z jejich řeči vyrozuměli, že se nazývají lidé a přišli zde
hledat něco, čemu říkali zlato. Draci netušili, co to je ani jak
to vypadá, ale pochopili, že je to něco jako poklad. Po chvíli jeden
drak nervozitou zakopl a spadl přímo doprostřed tábora lidí. Ti
se ihned zvedli a začali po něm z jejich zbraní střílet. Drak byl
nejprve plně vyvedený z míry, ale najednou se otočil na všechny
čtyři a odletěl pryč. Lidé za ním nejdříve běželi a stříleli
na něj i když letěl, ale nakonec to vzdali a odešli zpět do tábora.
Zbytek dračí skupiny se vydal zpět do tábora draků, kde ho již
netrpělivě všichni draci očekávali. Sotva dosedli na pevnou zem,
tak se objevil drak, kterého lidé napadli a volal léčitelku. Ta ihned
přiletěla a snažila se mu pomoci. Po chvíli však od ubohého draka
zvedla smutně oči a prohlásila: "Je mrtev. A myslím si, že
proti těm zbraním, které ho zabili nic nezmůžeme. Budeme se muset
ukrýt, dokud ještě žijeme." Mezi draky proběhl záchvěv strachu
a nervozity a náš malý dráček pomalu promluvil: "Já vím, že
se to teď nehodí, ale já a moje kamarádka bychom dnes měli dostat
své jméno. Je úplněk a my máme již půl roku." Draci unaveně
zvedli hlavy a začali se potichu radit, tak aby to dráčci neslyšeli
o jejich jménech. Nakonec vstali a jejich vůdkyně řekla: "Synu
Šeirum, od dnešního dne ti bude patřit jméno Tálísir. A tobě,
dcero Asin, bude patřit jméno Borum. Teď se rozhlédněte kolem a provolejte
slávu vašim předkům a svým novým jménům." Tálísir i Borum
tak udělali a poté draci zase sklonili hlavy a začali se radit, co
tedy udělat s lidmi. I když býval obřad, kdy bylo mláďatům dané
jméno většinou působivější, tak to Tálísiru ani Borum nevadilo.
Byli šťastní, že vůbec nějaké jméno mají, když se ocitli v tak
podivné době. Porada draků trvala celou noc a ještě celý další
den a na nic se nepřišlo, pouze na to, že se okolo jejich dračího
tábora musí hlídkovat ve dne i v noci. Tak se také stalo a uběhly
dva dny, které nikdo nerušil. Třetí den se však v táboře objevil
trpaslík a nastalo velké pozdvižení. Přišel sice s bílou květinou,
ale nechtěl radu, ale spíš nabízel pomoc všem drakům. Tálísir
a Borum se k němu opatrně přiblížili, když sebejistě mluvil a uslyšeli:

"…Jak jsem již říkal. Vyslechl jsem vaši poradu, co udělat
proti lidem a já a mí druhové se vám rozhodli pomoci. Pokud tedy chcete.
Máme vykopaný tajný tunel, o kterém víme pouze my a je do něj i tajný
vchod. Mohli byste uvnitř žít a ven chodit pouze, když by to bylo
nutné, ale máte rádi prostor a vítr a ten v trpasličích tunelech
a jeskyních nenajdete, na to upozorňuji předem, ať nedojde k nedorozumění.
Rozmyslete si mou nabídku a jestli bych mohl, tak bych zde zůstal ve
vašem pohostinství až do rána, kdy bych si vyslechl vaši odpověď."
Draci nepřítomně kývli hlavou jako jeden drak a začali spolu debatovat.
Nakonec se rozhodli…Ráno trpaslíkovi řekli, že se s ním vydají
do jejich chodeb, ale pod podmínkou, že jim trpaslíci budou pomáhat
s lovem jídla. V té chvíli bylo bláznivé chtít nějaké podmínky,
ale trpaslík přikývl. Vydali se společně k tajnému vchodu do tajného
tunelu, a když tam došli, tak se trpaslík dotkl docela obyčejného
kamene a zašeptal pár slov. Najednou se před ním otevřel vchod do
obrovského tunelu, on vstoupil a draci se vydali za ním. Dovedl je
do obrovské jeskyně a řekl: "Zapamatovali jste si, kterého kamene
jsem se dotkl? Je to velmi důležité. Jiný nereaguje…Tak toho kamene
se dotkněte, když se budete vracet z lovu zpět a řekněte: "Sabiel
konulem esterimten."Ihned se otevře vchod do tunelu a sotva projdete,
tak se zavře. Pokud budete chtít jít ven, tak se stačí dotknout
toho drahokamu, který je hned vedle dveří. Kdybyste něco potřebovali,
tak jděte dál do tunelu a za chvíli dojdete ke mně a mým druhům.
Jinak večer vás přijdeme navštívit." S těmito slovy se obrátil
a odešel pryč. Draci si začali zvědavě prohlížet svůj domov a ani
nevěděli, jaké měli štěstí, že s trpaslíkem šli. Jejich louku,
kde žili po mnoho a mnoho generací totiž obsadili lidé a začali zde
budovat město. Draci začali lovit na druhé straně kopce než byli
zvyklí, ale brzy poznali i toto prostředí velmi dobře. Za pár let
se dva draci jménem Tálísir a Borum vydali podívat na svůj bývalý
domov a uviděli lidské město. Byli tak vyvedení z míry, že přistáli
poblíž jednoho obrovského domu, kde žil jeden velice starý muž
a začali spolu rozmlouvat o tom, co se změnilo. Muž, který bydlel
v tom domě si jich však všiml a do rozlehlého jezírka, ze které
draci pili nasypal omamný prášek a draci se začali cítit divně.
Poté k nim pomalu přišel a bez sebemenšího odporu je zavedl do svého
domu. Draci usnuli a dodnes se neprobudili. Tak teď již víte, co se
skrývá za zavřenými dveřmi tohoto domu. Jsou to dva draci, kteří
byli moc neopatrní a nechali se navěky uspat. Ale kdoví, možná,
že se jednoho dne proberou ze svého spánku a poté….

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *