Třináct vlajek – 9. kapitola
Přísaha Přes noc se Jackovo levé oko vybarvilo fialově. Jack tomu říkal „poslední vzpomínka na Barale“. Dalších pár dní byli všichni muži posilnění a celí žhaví do nějakého toho přepadávání. Bohužel nebylo co. Námořní doprava jako by se úplně zastavila. Jejich kořistí stále zůstávalo deset pytlů rýže a pět truhliček cenností. „To není tak málo!“ utěšovali se mezi sebou piráti. „Za to nám nic neudělá…“ Ale zoufalství v nich rostlo a úplněk se blížil. Zanedlouho nastal čas vyplout k Mystery. Napětí na lodi by se dalo krájet. Nikdo nemluvil, nikdo si ani nepohvizdoval, Dagger připomínala loď duchů. Jack a Tim seděli na Odpočívárně a mlčeli. Ticho prolomil Tim: „Myslíš, že nám něco udělá?“ Jack po dlouhé odmlce přikývl. „Ale nemáme toho tak málo!“ namítl Tim....
Třináct vlajek – 8. kapitola
Baralské tržiště Loď, která okolo poledne zakotvila v Baralském přístavu, byla až nápadně nenápadná. Na palubě nebylo živáčka, na stěžni nevlála žádná vlajka a po obvodu paluby visely pytle. Z paluby byl spuštěn vratký můstek, po němž dva plavčíci tlačili trakař. Nebo spíše: jeden tlačil a druhý se trakaře přidržoval, neboť při každém kroku zakopával o vlastní boty. Jack se pod můstkem vysíleně zastavil. „Jak v tom můžeš chodit?“ vybafl na Tima. „Zvedám nohy…“ opáčil Tim pozoruje vysokou stěnu před nimi. Molo, na němž stáli, totiž končilo vysokou bránou uprostřed hradby desítek domů, nejméně dvě patra vysokých. Tim se chopil trakaře a nechal Jacka, potýkajícího se s obuví, za sebou. Když bránou z masivního železa, střeženou dvěma vojáky, prošel, naskytl se...
Třináct vlajek – 7. kapitola
Plenit a loupit Příští měsíc se Dagger dařilo. Hned první týden po Setkánízahlédl Jack na obzoru bílé plachty. „Loď na obzoru!“ zavolal dolů a spolu s Timem se spustil na palubu. „Jak je dostaneme?“ obrátil se na Lence za kormidlem. „Co navrhuješ ty?“ odpálil zpět Lenc. Jack se na chvíli zamyslel a vzápětí jeho levý koutek vylétl vzhůru. „Míří k támhletomu ostrůvku, možná chtějí načerpat vodu. Pokud je zatlačíme do mělčin, nebudou nám moct proklouznout… pokud nemaj nízkej ponor. A jak tak koukám na ty jejich neohrabaný manévry, tak nemají!“ Lence to rozesmálo. „Tomu klukovi to myslí! Co bys udělal ty, Time?“ Tim se dlouze zadíval na loď před nimi a pak důležitě prohlásil: „Mají jen dva stěžně, když jeden z nich sestřelíme, ztratí rychlost. Pak je už snadno...
Třináct vlajek – 6. kapitola
Setkání Zatímco se lodě postupně řadily v kanále okolo ostrova, Tim s Jackem si je jednu po druhé prohlíželi. Curse byla loď střední velikosti se třemi stěžni. Vypadala jako naprosto obyčejná obchodní loď, jen místo dřevěné panny měla na trupu realisticky vytesaného kostlivce. White Shark dorazila jako druhá. Tima pohled na ni uchvátil – celá loď byla ze světlého dřeva tak vyhlazeného, že se podobalo mramoru. Na této palubě by si rozhodně třísku nezadřel! Další byla Hornet – nejdelší a nejužší loď, jakou kdy Tim viděl. Následně připluly sesterské lodě Morning Star a Evening Star – téměř k nerozeznání: obě poměrně malé s vysokými stěžni a s dřevěnou pannou na přídi. Joker, který připlul za svítání dne Setkání, vyvolal paniku, neboť se plavil pod královskou vlajkou...
Třináct vlajek – 5. kapitola
Mystery Prvních pár dní na Dagger se pro Tima nijak zvlášť nelišilo od jeho života na obchodní lodi. Menší rozdíly tu samozřejmě byly – posádka se k němu chovala daleko přátelštěji, kapitán ho zaměstnával důležitějšími úkoly a Jack ho učil, jak je správně plnit… Celkově byl Timův pobyt na pirátské lodi daleko zajímavější. Také rád shledal, že Jack, stejně jako Frank, má ve zvyku vykládat o ostatních příběhy. „Joa znáš, že? Možná už jsi ho zažil v jeho špatném období. Víš, kdysi nastoupil na Dagger s jeho bratrem Sidem. Byli dvojčata. Sid při jedné bitvě zastřelil admirála. Byla na něj vypsána odměna. Královské námořnictvo stíhalo Dagger celé měsíce. Joe se tehdy rozhodl, že se pro bratra a posádku obětuje. Bratrovým jménem si sjednal s královským kapitánem...