Třináct vlajek – 6. kapitola

Setkání

Zatímco se lodě postupně řadily v kanále okolo ostrova, Tim s Jackem si je jednu po druhé prohlíželi.
Curse byla loď střední velikosti se třemi stěžni. Vypadala jako naprosto obyčejná obchodní loď, jen místo dřevěné panny měla na trupu realisticky vytesaného kostlivce. White Shark dorazila jako druhá. Tima pohled na ni uchvátil – celá loď byla ze světlého dřeva tak vyhlazeného, že se podobalo mramoru. Na této palubě by si rozhodně třísku nezadřel! Další byla Hornet – nejdelší a nejužší loď, jakou kdy Tim viděl. Následně připluly sesterské lodě Morning Star a Evening Star – téměř k nerozeznání: obě poměrně malé s vysokými stěžni a s dřevěnou pannou na přídi. Joker, který připlul za svítání dne Setkání, vyvolal paniku, neboť se plavil pod královskou vlajkou a posádka byla převlečená do vojenských uniforem. Sama loď byla nádherná – vznešené plachty barvy nejbělejších oblak, lesklé boky z černého dřeva, ani jedno škrábnutí. Kdo by řekl, že je to pirátská loď? Sinner byla její pravý opak. Loď byla očividně velmi zanedbávána, dřevo zčernalé časem, popraskané a vrzající při každém pohybu. Jediné, co se na Sinner lesklo, byly nože a meče za opasky pirátů. Firefly se ohlásila salvou. Když pak vplula do jeskyně, se všemi kanony pyšně odhalenými, naplnila vzduch vůní střelného prachu. Čtyři řady po pěti kanonech na každém boku, všechny očividně často užívané, zato velmi opečovávané.
Navečer dorazil Skeleton. Vypadal, že se každou chvíli rozpadne. Obité stěžně riskovaly zlomení, lana byla přeřezaná, roztřepená, v trupu zelo několik temných děr něco málo nad čarou ponoru a příď vypadala jako rozpáraný hrudník mrtvého zvířete. Loď však vplula hladce a tiše do jeskyně a bez potíží zakotvila. Zanedlouho se objevila Morgana se svou pannou na přídi tak nádhernou, že by se dalo čekat, že na vás za chvíli promluví. A nakonec téměř nepozorovaně připlula Shadow – štíhlá loď z tmavého dřeva s černými plachtami a nízkým ponorem.

Jakmile byli všichni na místě, jednotlivé posádky se seskupily v určitém pořádku po obvodu ostrova v čele s kapitány, kteří ve svých nejlepších kabátech a kloboucích třímali svěšené vlajky svých lodí. Jediný bez klobouku byl Lenc ve své zašedlé košili.
Tim se znova rozhlédl po všech shromážděných pirátech a pak se obrátil na Jacka:
„Možná, že jen neumím počítat, ale vidím jen dvanáct lodí… Kde je Thunderstorm?“
Než však Jack stačil odpovědět, ozvalo se vzdálené zahřmění a na vyvýšeninu uprostřed ostrova vystoupil jen tak odnikud muž.
„Tady!“ procedil Jack přes zaťaté zuby. A vskutku! Za mužem, také jen tak odnikud, vystoupili další, držící černou vlajku s bílou lebkou uprostřed, za níž se křížily dva zlaté klikaté blesky.
„Velký Kapitán!“ vyjekl jakýsi pirát z Firefly s posvátnou hrůzou. „Oči jako mořská pěna za bouře!“
Tim sice muži do očí neviděl, ale i tak vycítil chlad, který z nich vycházel. Vzápětí Velký Kapitán promluvil:
„Bratři!“ protáhl hlubokým hlasem se širokým úsměvem. Ale jeho oči se nesmály, zůstaly ledové, tak jako zůstává sněhová čapka na Kilimanjaru. „Představte své vlajky!“ Muži mezi sebou napnuli dvanáct černých vlajek.
Jack s Timem se bavili tím, že Tim hádal, která vlajka náleží které lodi, a Jacka vždycky rozesmálo, když se spletl.
Skeletona podle Jackova vyprávění poznal lehce: čtvercová vlajka s bílou kostrou uprostřed. Těžký nebyl ani White Shark s jeho rozevřenými čelistmi bělajícími se na černém pozadí. Dále Joker měl na své vlajce lebku s šaškovskou čepicí s vyšitými zlatými rolničkami. Problém s Morning Star a Evening Star byl ten, že si byly příliš podobné – Morning Star měla na černé vlajce napravo (což mělo znázorňovat Východ) zlatou hvězdu a Evening Star měla nalevo (na Západě) hvězdu stříbrnou. Tim poznal také vlajku Sinnera – bílou siluetu ďábla s kopím na vnitřní straně vlajky, a po pár pokusech i lebku s mušími křidélky patřící Firefly. Jack mu pomohl přiřadit profil lebky protnutý mečem k Curse, lebku na zkříženém kordu a šavli k Hornet a lebku tak špinavou, že téměř splývala s černým pozadím, k Shadow. A Morganu nakonec také poznal. Byla to jediná vlajka, která neměla pozadí kompletně černé. Levá polovina vlajky byla čistě bílá a skvěla se na ní polovina obličeje černovlasé a černooké dívky se smějícími se rty rudými jak krev. Pravá polovina byla tradičně černá a dívčin obličej na ní přecházel v tradiční holou lebku. Na Tima tato vlajka zapůsobila nejvíce.
A muž znovu promluvil.
„Sešli jsme se zase jednou tady na Mystery,“ muž mluvil pomalu a zřetelně a při mluvě rozhazoval rukama, „abychom oslavili pirátství!“ Jeskyně mlčela. Nikdo nevydal ani hlásku.
„Abychom oslavili naše úspěchy,“ pokračoval muž, „naši svornost a naši svobodu.“ Při posledním slově si Jack posměšně odfrkl. V jeskyni se ten neočekávaný zvuk rozlehl a nabyl několikanásobné hlasitosti. Tim se vyděšeně přikrčil, ale Velký Kapitán pokračoval:
„Ale chceme-li slavit úspěchy, musíme je něčím doložit.“ Několik členů každé posádky odběhlo na lodě. „Takže vás poprosím o menší shrnutí posledního měsíce. Shadow!“ Posádka vyzvané lodi už táhla z paluby tři dřevěné truhlice. Kapitán Shadow smekl klobouk a vyděšeně pohlédl vzhůru.
„Kapitáne,“ pronesl a polkl, „za poslední měsíc jsme přepadli tři lodě – obchodní Liliannu, cestovní Escargot de Mer a konečně loď královského námořnictva Emerald. Emerald převážela tyto tři truhly zlata, Escargot de Mer nevezl nic než desítky zchudlých na úprku. Lilianna nám poskytla alespoň zásoby.“ Při těch slovech ukázal ke své lodi, z níž pár mužů snášelo pytle a bedny rozličných surovin. Náklad byl donesen na vyvýšeninu před Velkého Kapitána. Ten pokýval hlavou a jeho ledové oči přejely po posádce Shadow.
„Hmm… dobrá,“ protáhl opět. „Curse!“
„My přepadli a potopili dvě lodě, zato jedna byla plná zlata a druhá pytlů se vzácným kořením. Nezdá se toho být hodně, ale cena je velmi vysoká.“ Kapitán Curse měl podlézavý tón, který naznačoval, že by s Velkým Kapitánem měl nerad nějaké nepříjemnosti. Jeho posádka vynesla dvě truhly a osm pytlů na vyvýšeninu. Tim zamrkal. Místo, kam před chvílí položila svou kořist Shadow, bylo prázdné. Po třech truhlách nebylo ani památky.
„Morgana!“ zahřímal vzápětí Velký Kapitán a vytrhl Tima z údivu.
„Potopili jsme osm lodí!“ zvolal kapitán Morgany a upřeně sledoval muže na vyvýšenině. „Moc jsme z nich nevytěžili…“ zakončil stručně a jeho muži položili na opět vyprázdněné místo před Velkým Kapitánem čtyři truhly a pět pytlů.
„White Shark!“
„Rozdrtili jsme tři cestovní lodě plné aristokracie!“ zasmál se kapitán White Shark a před Kapitána umístil pět truhel.
„Sinner!“
„Flotila obchodní společnosti Sealion odpočívá pod hladinou. Pět lodí plných zásob.“ A před Kapitánem spočinula truhla a hromada pytlů.
„Hornet!“
„Ač jsme se snažili, jak jsme mohli,“ začal kapitán Hornet teskně, upíral oči na zem a v rukou mačkal svůj klobouk, „narazili jsme jen na jedinou loď. Obchodní loď…“ Muži se zlomil hlas. Jeho posádka, bílá jako stěna, zatím donesla před Kapitána tři objemné pytle a jeden muž nesl truhlu – očividně poloprázdnou.
Velký Kapitán pohlédl na roztřeseného muže pod sebou a přimhouřil oči.
„Inu,“ řekl tónem stejně ledovým jako měl pohled, „můžeme jen doufat, že to příště bude lepší. Že ano, Viktore?“ Kapitán Hornet se otřásl a začal horlivě přikyvovat. Velký Kapitán roztáhl ústa do úsměvu a otočil se na skupinku stojící za Lencem. Jeho úsměv se rázem vytratil a nahradil jej výraz tak krutý, že se Tim otřásl.
„Dagger!“ zvolal po chvíli.
„Potopili jsme tři lodě.“ Lenc mluvil naprosto klidně, zatímco Anthony s ostatními vynášeli na vyvýšeninu tři truhly a několik pytlů. Tim svraštil obočí. Jakto, že kořist vždy zmizí? Rozhodl se kořist Dagger sledovat. „Dvě cestovní lodě a obchodní bárku Silent Arrow.“
Tim vycítil, že Jack vedle něj zatnul pěsti a vtáhl hlavu mezi ramena, ale nepohlédl na něj. Neodlepil oči od truhlic a pytlů na vyvýšenině.
„Skeleton!“
A tehdy to Tim spatřil. Pytle u nohou Velkého Kapitána se začaly nořit do země. Nejdříve zmizely všechny pytle a pak se ze země vynořilo několik párů rukou a stáhlo dolů truhly.
„Nám se dařilo – šest korábů bohatých na zlato a cennosti. Zato zásoby nám chybí…“ vysvětloval zrovna kapitán Skeletona. Na vyprázdněný plácek bylo vyneseno devět truhel.
„Morning Star!“ zahřímal Kapitán a vzápětí měl u nohou čtyři truhly a šest pytlů.
„Evening Star!“ Šest truhel a čtyři pytle.
„Firefly!“ Sedm truhlic a nejméně dvanáct pytlů.
„Joker!“ zvolal nakonec Velký Kapitán. Kapitán Jokera se teatrálně uklonil a smekl admirálský klobouk.
„Pět královských kapitánů nám naletělo!“ uchechtl se a uhladil si uniformu. Za každého tu byla truhla plná zlata.
„Takže,“ protáhl po menší odmlce Velký Kapitán, „pokud dobře počítám…“ Jack vedle Tima se narovnal, založil si ruce na prsou a vystrčil bradu. „…Máme dohromady dvacet truhlic zlata.“ Jack otevřel pusu a rozhořčeně rozhodil rukama, ale Joe ho dloubl do zad a Jack pusu zase zavřel.
„To by bylo… Jedna a půl truhlice na loď. To na měsíc stačí bohatě! K tomu každá dostane pytel mouky, soli a pytel koření.
Tim se rozhlédl po davu a zjistil, že mnoho pirátů na Kapitána nenávistně zahlíží, ale nikdo ani neceknul.
„A platí pořád – stejná – pravidla!“ Kapitán odděloval každé slovo. „Abychom dopřáli našim bratrům rovnost, budeme přes měsíc používat jen zásoby tady přidělené a vše nově ukořistěné si schováme na další Setkání. Všechno nově ukořistěné!“ Pak muž pohlédl na posádku Hornet. „Bohužel máme jen málo mouky – vy dostanete jen pytel soli!“ Kapitán Hornet vypadal, že omdlí. Na vyvýšenině zatím vyrostlo dvacet truhlic a asi čtyřicet pytlů surovin. Začalo se nakládat. Tim s Jackem nesli jednu truhlu na Dagger. Jack si po chvíli opět odfrknul.
„Lehká jako pírko!“ Na palubě ji položili a otevřeli.
„Já to říkal!“ vykřikl Jack. „Truhlice plná několika zlaťáků… Z toho vyžijeme tak dva týdny!“ Pak se podíval na Tima a prohlásil: „Těch truhlic bylo padesát, abys věděl! Počítal jsem je. To by dělalo nejmíň tři plné truhlice pro každou loď!“ Tim užasl nad Jackovými znalostmi počtů. „Kapitán využívá toho, že málokterý pirát umí počítat,“ pokračoval Jack, „všechno si nechává pro se-“
Najednou se za Jackem objevil Brendon. Přiložil si prst ke rtům a zasyčel: „Věřte mi, nechcete se dostat do hledáčku Velkého Kapitána!“ Pak se zadíval na Jacka s ohrnutými rty a dodal: „I když ty už tam beztak jsi!“ K Timovu překvapení Jackův levý koutek vylétl vzhůru a za odcházejícím Brendonem prohodil: „Naopak! To on je v mém hledáčku!“

***

Celou noc se na lodích pilo. Posádky byly pomíchané – piráti měnili lodě a navzájem se navštěvovali. Dali dohromady zásoby rumu a grogu a najednou bylo pro všechny dost!
Tim s Jackem zůstali na Dagger, ale pirátům z jiných lodí se nevyhnuli. Zrovna když se chystali vylézt do Odpočívárny, jim zkřížil cestu jeden podnapilý pirát.
„Nazdar, Žaký!“ vybafl na Jacka a opřel se o jakousi bednu. Jack nevypadal zrovna nadšeně a pokusil se dělat, že piráta nevidí.
„To už je doba, co? Cos byl s náma na Skeletonovi!“ pokračoval však vrávorající muž. „Už celej rok!“ protočil panenky na důkaz toho, že to je nesmírně dlouhá doba. „Za ten rok se toho hodně změnilo, víš, Žaký?“ Jack už to nevydržel a nakvašeně se na opilého otočil.
„Jdi se vyspat, Rolande, jseš na mol!“ Znělo to skoro jako zavrčení.
„Ten tvůj hlas zbožňuju!“ vypískl Roland. „Nikdy jsem nepochopil, jak to děláš!“ Jack popadl Rolanda za paži a táhnul jej k můstku. Tim mu rychle přispěchal na pomoc, ale Roland nepřestal mluvit:
„Musíš mi doporučit lazebníka, kerej tě tak hladce holí! Chacha! A neříkej, že jsi na vousy ještě moc mladej! Já v tvým věku měl kníra! A co si pamatuju, takový to chmýří měl i Adam!“ Jack prudce zastavil a pustil opilce. Ten sebou plácl o palubu a hystericky se rozchechtal.
„Jo! I Adam měl chmý–hehehe–ří! Echachachacha!“ Tim opět pozoroval Jackovu proměnu při zmínce o jeho mrtvém příteli.
Najednou Jack popadl Rolanda za límec a prudce jej zvedl ze země.
„DRŽ HUBU!“ zařval mu do tváře, ale Roland jej očividně nevnímal, protože se neustále smál a opakoval: „Chmýří! Chmýří!“
A vzápětí ryl nosem do můstku. Jack spustil pěst a vyšvihl se do lanoví.
Tim jej jako obvykle dohonil až na Odpočívárně.
„Kdo to byl?“ zeptal se opatrně.
„Jeden takovej blázen…“ zachrčel Jack. Zněl klidněji, než Tim čekal. „Byli jsme spolu na Skeletonovi. Je jeden z mála, kdo mě tam vůbec pamatuje.“ Jack si nervózně pohrával s medailonkem.
„Jak jsem říkal: tento ‚spravedlivý‘ způsob dělení kořisti nevydržel dlouho.“ Jack se neočekávaně vrátil k jejich dávnému tématu. „Velký Kapitán si nechával čím dál tím víc zlata pro sebe.“
„A proč my si naše zlato prostě nenecháme pro sebe?“
„To je na tom nejhorší,“ pronesl Jack pozoruje strop jeskyně, „na každé lodi má Kapitán zvědy.“ To Tima vyděsilo. O posádce Dagger si doteď myslel jen to nejlepší. „Vždy o nás ví i ty nejmenší detaily. Mapují naše pohyby, náš majetek – i to nejmenší zrnko zlata, které si necháme pro sebe, nás může odsoudit k smrti. Řekne se, že odepíráš bratrům rovnost a budeš nucenej skočit z prkna-“ Jack se zarazil. „Nebo tě prostě nenápadně zapíchnou uprostřed bitvy.“ A Jack podruhé za dobu, co ho Tim znal, vytáhl vzhůru pravý koutek.
Chvíli jen oba zírali vzhůru a pak se Jack na Tima obrátil.
„Jednou ti povím, jak to všechno bylo!“ slíbil spíš sám sobě než jemu.