Emma Lay Sparková

Stál tam s tváří kamennou

Černé oči se touhou chvěly

Čekal, jestli snad dovedou …

Přely se dlouze a bez oddechu

Slepé, němé a svázané

Snad pro sebe a pro potěchu …

Střípek poezie od Emmy Lay Sparkové.

Bolest, ticho a zoufalství,
jak porcelánová panenka bez vlásků,
kráčím chodbou bez oken,
nevnímám, kdy noc a den.