O léčivé písni

O léčivé písni

Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes.

*

Stalo se to někdy koncem října, počkat, vím to přesně, na Halloween!

To takhle dvě dámy vyrazily na nákupy do nedaleké vsi. Bylo ten den pěkně ošklivě, že by psa ven nevyhnal, ale co měly dělat, doma už jim toho moc k jídlu nezbývalo. Vyrazily brzy ráno, šly cestou, která jim byla dobře známá. Putování jim navzdory počasí hezky ubíhalo a do cíle dorazily v pořádku. Nákupy také dopadly dobře, koupily vše, co potřebovaly, tak si řekly, že si zajdou na skleničku. Ale protože to byly dámy mlsné, přidaly k tomu zmrzlinový pohár (vanilkový, s ovocem a se šlehačkou). A protože počasí ven zrovna nelákalo, dámy se rozseděly a ani se nenadály a začalo se šeřit.

To se zděsily a rozhodly se, že se vydají na cestu domů. Akorát že jak celý den pečlivě nasávaly, potřebovaly si odskočit, proto se vydaly na toaletu, jak už se stává, pohromadě. Vůbec si v podroušeném stavu nevšimly, že vstoupily do dveří se symbolem pro muže, nikoliv pro dámu, a když vstoupily do umývárny, šíleně se polekaly, seděla tam zombie! Dámy se daly na útěk, ale zombie se za nimi vydala. Hnala je pěkně daleko, až po rozložitou lípu na návsi. Tam je zastavil stařík, ke kterému se zombie nedokázala přiblížit. A řekl dámám, že je zombie zbaví, pokud mu přinesou noty k hudbě, která má ozdravné účinky a jsou ukryty nahoře na kopci v děsivém starém a opuštěném hradu a je jen jeden den v roce, kdy je někdo může získat a je to zrovna Halloween.

Dámy neměly moc na vybranou. Staříkovu nabídku přijaly a vyrazily do hradu. Cesta to byla děsivá, plná příšerných zvuků, stromy vrhaly strašidelné stíny a všude bylo bláto. Dámy musely dávat obrovský pozor, aby nezapadly do bažiny nebo nezakoply o bludný kořen, kterých zrovna v tomhle lese bylo spousta. Byly ale šikovné a před půlnocí dorazily až do hradu, sice k smrti vyděšené, ale celé. 

Hrad je přivítal celý rozsvícený, všude se vznášely stovky svícnů a v nich stovky zapálených svící, které rozehrály své děsivé stínové divadlo. Jeden stín vypadal jako mládenec, druhý jako dravý pták, a další dokonce jako lebka se zkříženými hnáty! Dámy se chytly za ruce, protože jinak by se daly hodně rychle s křikem na útěk, nakonec se ale odhodlaly a začaly prozkoumávat hrad a hledat noty.

Prošly nádvoří, dokonce se odvážily vstoupit i do sklepení, ale nic nenašly, prošly druhé nádvoří a začaly stoupat do polorozbořené věže. Jedna z dam najednou začala šíleně ječet, za chvíli druhá a seběhly dolů. Až dole pod věží si uvědomily, že to, co se jim zamotalo do vlasů, byl jen netopýr. Když jim srdce přestalo bušit jako na poplach, rozhodly se na věž opět vystoupat, tentokrát o trochu opatrněji.

Tentokrát se dostaly až na cimbuří, kde už nebyly žádné svíce, ale stejně před sebou uviděly bílé blikotavé světlo – bílou paní. Přistoupily k ní, ale ani nestihly otevřít pusu, aby hradnímu duchovi vůbec něco řekly, už jim podávala noty a dokonce se na ně usmívala. Jakmile si od ní noty dámy vzaly, duch se s úderem půlnoci rozplynul a před nimi se objevilo jen malé mihotavé světýlko, které osvětlovalo právě jen pár kroků před sebou. Dámy se na sebe podívaly a nakonec za světýlkem vykročily.

To je vyvedlo zase zpět na druhé nádvoří, a vedlo je i dále hradem, ze kterého již zmizely všechny svícny. Světýlko je vyvedlo ven z hradu i z lesa, na jehož kraji se také rozplynulo, snad jen chvilku bylo poté slyšet slabé cinkání. Dámy se o překot rozběhly na náves hledat staříka, našly však jen stříbrnou klec se zombií. Chvilku se zmateně rozhlížely, ale pak je napadlo zkusit zabroukat melodii z not. Zombie přestala skučet, cloumat s mřížemi svého stříbrného vězení, posadila se, najednou se začaly veškeré otevřené rány na jejím těle zacelovat, pokožka začínala získávat zdravou lidskou barvu a nakonec se ze zombie stal normální člověk. S prvním úderem jeho srdce zmizela i stříbrná klec. Muž se dámám hluboce uklonil a pak zmizel.

Dámy by byly schopny přísahat, že než se vydaly na zpáteční cestu do svých domovů, ve větvích lípy viděly usměvavou tvář starce, který je poslal do hradu, a že v šelestu listí slyšely: „Děkuji za dceru a syna.“

Za devatero horami a devatero řekami v nuzné chatrči na kuří nožce prasklo staré, zlé čarodějnici její prohnilé a zčernalé srdce, které žilo z prokletí jejího manžela a jeho milovaných dětí. Ale o tom se naše dvě hrdinné dámy nikdy nedozvěděly. 


Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *