Třináct vlajek – 15. kapitola

Pod královskou vlajkou

Loď královského námořnictva Feather byla štíhlá a lehká loď s nádhernou vyřezávanou pannou na přídi – skoro tak krásnou, jako byla ta na Morganě. Na Feather bylo něco vznešeného a když Tim kráčel na palubu ve své zbrusu nové tmavomodré uniformě, cítil se jako král světa. Přemýšlel, jestli to není jen sen, příliš krásný na to, aby to byla skutečnost. Bál se, že se probudí na zemi v cele Carethy a zjistí, že na něj čeká šibenice, nebo na osamoceném sudu uprostřed moře, kde bude muset pomalu umřít hladem. Ale nic takového se nestalo.
Tim vystoupil na palubu a několik mužů zvedlo ruku k čelu, když je minul. Byl nasměrován do kapitánovi kabiny. Byla to poměrně prostorná místnost s nízkým stropem a drahým vybavením. Kapitán, pan Hollow, na Tima pohlédl zpod své natočené paruky.
„Tak vy jste pan Catcher? Inu, slyšel jsem o vás velké věci a velké věci od vás také očekávám. Ubytujte se v kabině poručíků a hlaste se na palubě.“

Tim byl rád, že je na moři. V domě hraběnky mu slaná voda chyběla. Posádka Feather byla navíc plná skvělých mužů. Jeden mladý námořník učil Tima šermovat, jiný s ním hrával šachy. Co víc si Tim mohl přát? Už mu vůbec nic nescházelo.

Přesto však, někde vzadu v jeho mysli, pod vrstvami prachu, ležela vzpomínka, která jej v jeho štěstí podvědomě rušila. Vzpomínka, která se nezapomíná. Slib. A jednou, když jej ze snu probudila tvář s monoklem kolem oka šeptající „Přísahej!“, se konečně rozhodl jednat.
Když to ráno vystoupil na palubu, zamířil si to rovnou ke kapitánovi.
„Pane, mám pro vás informace, které by vás mohly zajímat.“ Kapitán nadzvedl obočí, ale sestoupil s Timem do své kajuty. Když se oba usadili a kapitán si poručil čaj, pokynul Timovi a ten odhodlaně spustil:
„Jak nejspíš víte, strávil jsem určitou dobu v zajetí pirátů.“ Tim lhal jen nerad, ale šibenici znovu riskovat nechtěl. „A vím, jak se dostat k jednomu z jejich doupat.“
„Povídejte, pane Catchere!“ vyzval jej kapitán Hollow s rostoucím zájmem.
„Třináct pirátských lodí pustoší oceány. Největší z nich – Thunderstorm, pod vedením muže, který si říká Velký Kapitán, svolává jednou za měsíc setkání všech třinácti lodí. Dávají kořist dohromady.“ Tim takticky vynechával informace a neustále upozorňoval na postavu Velkého Kapitána. „Právě on je všechny vede! Od něj dostávají pokyny loupit a potápět lodě královského námořnictva.“
„Takže tento… Velký Kapitán stojí za vším pirátstvím?“ nadzvedl kapitán obočí.
„Za vším samozřejmě nestojí, ale vzhledem k tomu, že je vůdcem celé takzvané Třináctky, nese největší vinu.“
„To jistě nese,“ přitakal kapitán. „Ale pořád jste mi nevysvětlil, jak jej dopadneme.“
„Jak jsem řekl, piráti se každý měsíc scházejí na skalnatém ostrůvku, který nazývají Mystery,“ Tim nevědomky napodobil Jackův křivý úsměv, „asi tři dny západně odsud.“

***

Tim svůj plán považoval za poměrně dobře promyšlený. Byly dva týdny před úplňkem, takže na Mystery neměly být žádné pirátské lodě. Jak mu však jednou Anthony vyprávěl, Thunderstorm na Mystery téměř sídlí. Sama vyplouvá jen na velmi krátkou dobu a pak se hned vrací. Byl si jistý, že ji tam najdou.
Když Feather proplouvala bludištěm útesů, Tim si uvědomil, že neví, kde na Mystery Thunderstorm kotví.
„Kam teď, pane Catchere?“ otočil se na něj kormidelník.
„Vidíte díru v támhletom útesu? Ta vede do jeskyně. Měli bychom tam poslat hlídku, kdyby tamtudy chtěl někdo utéct. Kotviště Thunderstorm je ale jinde… To budeme muset ještě najít!“
Jak řekl, tak se stalo – dva čluny plné dobře ozbrojených mužů zamířily k jeskyni a Feather pokračovala ve své trase okolo Mystery. Začalo se stmívat a rozeznávání siluet útesů bylo čím dál těžší. Najít ve skále vchod do jeskyně vypadalo čím dál nemožnější.

„Tam!“ vykřikl někdo. A opravdu. Útes musel seshora připomínat ulitu, která se na tomto konci rozmotávala a vytvářela tak prostorný vstup do druhé jeskyňky. Feather skasala plachty, vysunula vesla a se zatajeným dechem se sunula do nitra jeskyně.
„Doleva, doleva!“ křičel námořník na přídi. Zasunuli vesla na pravoboku a pomalu se stáčeli doleva, těsně před skalnatou stěnou jeskyně.
Na levoboku se jim začal odkrývat výjev jako ze sna: majestátní loď zakotvená v jeskyni a vrhající tucty zmítajících se stínů ve světle pochodní uchycených ve skále. Čas jako by se zpomalil. Feather se lodi přibližovala téměř neznatelnou rychlostí, posádka královského námořnictva se chystala bránit potenciálnímu útoku a Tim na přídi pátral očima po jakémkoliv pohybu na pirátské lodi. Ale viděl jen zlatě vyvedený nápis THUNDERSTORM na zádi lodi, který se ve světle plamenů leskl v záblescích tiché bouře, která na lodi vládla.
Nikde ani živáčka, žádný útok ze strany pirátů nepřicházel. Feather zakotvila těsně za Thunderstorm a posádka se přesunula na palubu pirátské lodi.

„Oči na šťopkách, námořníci! Musíme se připravit na vše!“ vybízel je kapitán. Timovi byl svěřen celý oddíl pistolníků, který teď obezřetně postupoval k přídi.
„Pane Catchere!“ ozvalo se za nimi. „Prozkoumejte podpalubí!“ A Timovi byl přidělen ještě oddíl šermířů. Tim zasalutoval a poněkud nejistě se rozhlédl po třicítce mužů, kteří čekali na jeho rozkazy. Pak se zhluboka nadechl a pevným, klidným hlasem pravil:
„Jsou tu dva přístupy do podpalubí, my musíme oba strategicky zablokovat. Pan Williams povede polovinu z vás žebříkem na zádi, ostatní budou následovat mě na přídi.“
Pan Williams, mladík nápadně připomínající Rogera, se zatetelil štěstím, když byl pověřen vedením celé jednotky. Tim se pousmál a rozdal poslední pokyny: „Nestřílejte, pokud to nebude nutné. Nechceme je zabít, chceme je předat spravedlnosti!“
Oddíl se rozdělil na dvě vyrovnané poloviny a každá z nich zamířila opačným směrem. Tim jako první sestoupil po žebříku a vydal se napříč rozlehlým podpalubím. Na jeho první úrovninikoho nenašli, na druhé taky ne. Když potřetí sestupovali po žebříku, zaslechl Tim podivný zvuk.
„Co to bylo?“ zašeptal velmi hlasitě mladý pistolník. „Někdo něco řeže!“
„Je to past!“ mínil další člen oddílu.
Tim je oba umlčel pohybem ruky a sestoupil o další příčku níž. Zvuk se ozval znovu, tentokrát ale trval déle. Tim pokynul rukou a ozvalo se hromadné cvaknutí, jak pistolníci natáhli kohoutek svých zbraní. Tim stanul na třetí úrovni podpalubí a pokoušel se rozkoukat ve tmě. Před nimi stála prkenná zástěna a bránila jim ve výhledu. Zvuk se ozval znovu.
„Jde to odtamtud!“ sykl šermíř a mířil šavlí na zástěnu.
„Je to past!“ opakoval onen pistolník.
„Ať je tam cokoliv, je třeba se na to připravit. Raz… dva… TEĎ!“ Celý oddíl se vrhl za zástěnu se zbraněmi v pohotovosti a se zuby zaťatými. Stanuli na prahu dlouhé kajuty zaplněné houpacími sítěmi. V těch se váleli spící piráti a jeden z nich hlasitě chrápal.

***

Nebylo to hezké probuzení a pro piráty nebylo ani zdaleka tak veselé jako pro Timův oddíl. Tim totiž zavolal na pomoc zbytek královské posádky, kterou pak rozestavěl tak, aby jeden muž stál u jedné houpací sítě. Každý pistolník zamířil na jeden závěs houpací sítě. Každý šermíř k závěsu přiložil čepel a pak na jeden povel všichni ťali. Piráti naráz popadali na zem za strašlivého klení, ale když si všimli u nich stojících uniforem, rychle zmlkli. Byli vyvedeni na palubu a přepočítáni.
„Dobrá práce, pane Catchere! Půjdu napsat hlášení pro admirála, aby věděl přesný počet oprátek, který má nachystat. Vy z nich vydolujte, kam schovali kapitána!“ dodal kapitán Hollow, když nastupoval do člunu.
Tim se svým oddílem ještě jednou prolezl celou loď, ale Velkého Kapitána nikde nenašli. Kapitánská kabina zela prázdnotou, stejně tak i kabina posádky, paluba, kuchyně a zbrojnice. A piráti tvrdili, že netuší, kam se jejich kapitán poděl.

Po několika hodinách marného hledání začal Tim vážně uvažovat, jestli se ten chlap nevsákl do paluby nebo nevměstnal do stěžně. Opřel se o zábradlí na pravoboku a zkoumal skálu naproti němu. V ruce si pohrával se zdobenou pistolkou, kterou obdržel spolu s uniformou. A najednou hleděl do něčích očí. Do očí barvy zpěněného vrcholku vlny za mořské bouře.
Tim hbitě natáhl kohoutek pistolky a zamířil Velkému Kapitánovi mezi oči.