Archives | SubSalix

Třináct vlajek – 16. kapitola

Jak to bylo s úsměvem „Musím vám pogratulovat, pane Catchere.“ Tim stál v kapitánově kajutě a tiše přihlížel, jak si vážný muž v bílé paruce pomalu míchá čaj v porcelánovém šálku. „Tím, že jste mi sdělil to, co víte o pirátech, jste započal velmi úspěšnou operaci. Prokázal jste vaši věrnost koruně, stejně tak i vaši neohroženost v nebezpečí a pevné vedení vašeho oddílu. Prokázal jste, že si svou funkci právem zasloužíte.“ Tim stál bez hnutí a upřeně pozoroval miniaturní vodní vír uprostřed šálku. Kapitán pokračoval: „Posádku Thunderstorm jsme zavřeli do našich cel v podpalubí, jejich kapitána vyslýchají v kuchyni. Museli ho přivázat ke stoličce, ten muž je velmi zdatný zápasník! Želbohu je také neoblomný jak skála. Odmítá vyzradit jakoukoliv informaci. Takže...

Autor : Marine Redwolf dne 07/21/2017 | Třináct vlajek - D | 0 komentářů

Třináct vlajek – 15. kapitola

Pod královskou vlajkou Loď královského námořnictva Feather byla štíhlá a lehká loď s nádhernou vyřezávanou pannou na přídi – skoro tak krásnou, jako byla ta na Morganě. Na Feather bylo něco vznešeného a když Tim kráčel na palubu ve své zbrusu nové tmavomodré uniformě, cítil se jako král světa. Přemýšlel, jestli to není jen sen, příliš krásný na to, aby to byla skutečnost. Bál se, že se probudí na zemi v cele Carethy a zjistí, že na něj čeká šibenice, nebo na osamoceném sudu uprostřed moře, kde bude muset pomalu umřít hladem. Ale nic takového se nestalo. Tim vystoupil na palubu a několik mužů zvedlo ruku k čelu, když je minul. Byl nasměrován do kapitánovi kabiny. Byla to poměrně prostorná místnost s nízkým stropem a drahým vybavením. Kapitán, pan Hollow, na Tima...

Autor : Marine Redwolf dne 07/10/2017 | Třináct vlajek - D | 0 komentářů

Třináct vlajek – 14. kapitola

Tři nečekané změny Bylo vlahé ráno, bledé slunce vykukovalo zpoza bílých mračen, která halila celou oblohu. Studené světlo dopadalo na šedé budovy města Queen´s Harbor. Moře se mírně vlnilo v chuchvalcích mořské pěny. Celé město se rozplývalo v jednu velkou šedobílou skvrnu. Čtvercová pevnost z nepravidelných bloků kamene praskala ve švech. I lidé tu byli šedí a bílí. Jen vojáci stojící po obvodu pevnosti svýtili svými červenými uniformami. Uprostřed šedého plácku uvnitř pevnosti stála dřevěná konstrukce, o niž se opíral muž v černém. Přes černou kápi mu nebylo vidět do tváře. Voják ve vysoké čepici dramaticky bubnoval a dva vojáci přivedli do té záplavy šedé a bílé jednoho hnědého chlapce. Jeho zápěstí a kotníky byly spoutány řetězy. Všude vládlo mrtvolné ticho...