Archives | SubSalix

Dívka, jež netušila, že kouzla existují

Jak to vypadá, když si žena, která nemůže kouzla vystát, pořídí děti s kouzelníkem? Jak to vypadá, když nemáte tušení, co se okolo vás děje? Jak to vypadá, když nechcete do rodinné koleje kvůli tomu, jakou má pověst? Příběh Marthy odpoví. Jednoho dne drobnou holčičku vzbudilo klepání. Myslela si zkrátka, že začalo pršet, ale ten zvuk byl jiný, než bývají dešťové kapky bubnující na okenní tabulky. Podívala se z okna. Vzápětí ji napadlo, že snad ještě spí, a proto se vydatně štípla do tváře. Ale sova, která za ním seděla a mírně znuděně klepala nožkou do skla, tam skutečně byla. Martha se tedy zmateně vyštrachala z postele, aby mohla sovičku pustit dovnitř. Všimla si, že zvíře má na nožce obálku, a tak ji odvázala. Stálo na ní: „Slečna Martha Having, Habrová 6,...

Autor : Martha Eufrathes Having dne 06/15/2017 | Svitky pergamenu, Ze zdí hradu | 0 komentářů

Třináct vlajek – 11. kapitola

Co skrývá medailonek Caretha byla navzdory svému jménu nejrychlejší loď obchodní společnosti Golden Market. Jejím kapitánem byl sám ředitel společnosti sir Gareth Dooley – blízký přítel královské rodiny a oblíbenec veškeré vyšší společnosti, toho času na cestě domů po velmi výhodném obchodu s jistou východní zemí. Jednoho příjemně větrného odpoledne spatřil ze svého obvyklého místa na přídi černou tečku na vlnách před nimi. Vyňal tedy ze zdobného pouzdra na opasku dlouhý dalekohled, roztáhl jej ještě v delší dalekohled a stáhl svou tvář do grimasy vhodné pro vdáli hledícího sira. „Pane na nebesích!“ zakroutil pak hlavou. Chvíli ještě hleděl do dalekohledu kroutě si kníra, poté se však přesunul doprostřed paluby a klidným, disciplinovaným hlasem prohlásil:...

Autor : Marine Redwolf dne 06/13/2017 | Třináct vlajek - D | 0 komentářů

Třináct vlajek – 9. kapitola

Přísaha Přes noc se Jackovo levé oko vybarvilo fialově. Jack tomu říkal „poslední vzpomínka na Barale“. Dalších pár dní byli všichni muži posilnění a celí žhaví do nějakého toho přepadávání. Bohužel nebylo co. Námořní doprava jako by se úplně zastavila. Jejich kořistí stále zůstávalo deset pytlů rýže a pět truhliček cenností. „To není tak málo!“ utěšovali se mezi sebou piráti. „Za to nám nic neudělá…“ Ale zoufalství v nich rostlo a úplněk se blížil. Zanedlouho nastal čas vyplout k Mystery. Napětí na lodi by se dalo krájet. Nikdo nemluvil, nikdo si ani nepohvizdoval, Dagger připomínala loď duchů. Jack a Tim seděli na Odpočívárně a mlčeli. Ticho prolomil Tim: „Myslíš, že nám něco udělá?“ Jack po dlouhé odmlce přikývl. „Ale nemáme toho tak málo!“ namítl Tim....