Jak psát drabble

Jistě jste si již stačili povšimnout, že v naší škole jsou velmi oblíbené soutěže, ve kterých se píše drabble, tedy povídka o 100 slovech. Napsat drabble je v podstatě jednoduché a dá se použít v podstatě jakékoliv téma. Oblíbená jsou drabbles na zadaná slova, na zadanou větu, kterou musíte použít, či na téma, které musíte dodržet, nebo je zadán obrázek, na který musíte drabble napsat, což jsou věci, které se v našich soutěžích objevují asi nejčastěji.

Pokud jste nikdy předtím drabble nepsali, věřte, že je potřeba jen pár jednoduchých věcí k tomu, abyste mohli začít. Psaní drabble má pár základních pravidel:

1) Nikdy nevěřte počítadlu slov v textových editorech!

Word za slovo počítá například hvězdičku, pomlčku nebo znaménka + a -. Ideální je proto vytvořit si pomocí programu Excel jednoduchou tabulku 10×10 polí, do které si drabble napíšete. Můžete pak jednoduše kontrolovat počet slov. Problematická znaménka se do textu vždy dají doplnit později.

2) Drabble je literární útvar jako každý jiný a potřebuje pointu.

Každé dílo potřebuje mít pointu, drabble není výjimkou. Pokud napíšete text o 100 slovech, ale nebude mít pointu, není to správně napsané drabble, je to rozepsaný text.

3) Důležitý je nápad!

Ten je základem všeho. Při psaní neustále musíte vědět, kam chcete dojít, jinak se ztratíte, nebo se vám drabble nepovede napsat tak, jak jste chtěli.

4) Je lepší zkracovat, než prodlužovat.

Pamatujte, že pokud se vám hned nepovede napsat 100 slov, ale napíšete jich třeba 110, je to lepší, než když jich napíšete 92. Proč? Protože vyškrtávat je vždycky lepší, než dopisovat. Pokud napíšete slov méně než 100, prakticky vždycky dodáním slov text, který jste napsali a se kterým jste pravděpodobně spokojení, nějakým způsobem narušíte. Ubráním slov mu naopak často dodáte na údernosti.

5) Drabble je maso, ne omáčka.

Nezdržujte se zbytečným popisováním, protože na to nemáte místo. Nastiňte situaci, ale nesnažte se ji popsat do detailu – místo, které tím získáte, můžete využít lépe.

6) Praxí ke zručnosti.

Pokud si myslíte, že drabble prostě psát neumíte a že tedy nemá cenu se snažit, hoďte to za hlavu. Drabble může psát každý, jen to chce trošku tréninku. Věřte mi, dá se to naučit.

7) Nebojte se experimentovat.
Čeština je krásný jazyk a dá se nádherně využít. Nebojte se použít citoslovce, abyste vyjádřili něco krátce, místo toho, abyste to popisovali. Také úprava textu zmůže hodně, nebojte se využít všechno, co vás napadne.


Možná někteří z vás nevěří, že se dá drabble napsat na cokoliv, ale popravdě, dá. Ve skutečnosti je to víc než jednoduché. Ukážu vám to na příkladech.


Téma: Běsnění (historické RPF – Salvador Dalí, Federico García Lorca, Luis Buñuel)

Básníku Andalusie

Tehdy jsem mohl úplně hmatatelně cítit, jak rozzlobený je. Jak zneuctěný. Takový byl plán. Chtěl jsem ho ranit, a pak mu nabídnout útěchu v mé náruči. Nepřijal ji. Řekl mi sbohem, ačkoliv jsem mu nabízel celý svět! SEBE! Byl jsem si jistý, že se vrátí. Řekl jsem mu to, ale nezastavil se. Zanedlouho se vrátil do Granady. K rodině. I když ho Luis přesvědčoval, aby si to rozmyslel.

Ta zpráva mě zastihla, když jsem maloval. ČERNÁ! Propletla se se vzpomínkami, protože jeho sbohem bylo poslední. Zničila štětce, plátna, překryla jasné barvy jako truchlivý háv. I mě. Hlavně MĚ! Pro Federica.


Téma: Gloria (historie)

Ano, synům všech dolů i všech bání, vlídně ruku k přátelství dej

Kdyby zbýval vzduch k dýchání, modlil bych se k Tobě, Pane. Kdyby kouř neplnil mé plíce, velebil bych jméno Tvé, jméno Barbořino i jméno Prokopovo. Nevolal bych o pomoc. Vím, že nepřijde.
Zemřeme tu, neboť se sem dolů nikdo neodváží. Panuje tu nesmírný žár, dusí nás kouř a na doufání a modlitby už nezbývají síly. Přesto jste s námi, Pane. Ty i naši patroni.

Sláva Tobě, že jsem zde mohl být.

Sláva Ti, Příbrami, město srdci milé… Nechť ještě dlouhá léta vzkvétáš, matko naše.

Sláva Vám, přátelé, kteří zmíráte po mém boku.

Sláva Ti, lide hornický! Sláva Ti!

Zdař Bůh!


Téma: Naděje umírá poslední

Naděje? Ne s mou matkou!

Smutně jsem předala třídní učitelce svou přihlášku.

„Tak nakonec přece jen travičství, Malvíno?“ zeptala se.

„Máti na tom trvá,“ řekla jsem zhnuseně.

„Třeba ti umožní přestup. Nevzdávej se naděje, ta umírá poslední,“ řekla mi. Její optimismus bych chtěla sdílet. Máti mou naději zavraždila docela lehce. Posadila jsem se zpátky ke Kristiánovi do lavice.

„Takže jdeš opravdu k jedovatcům?“ zeptal se smutně.

„Jo, matka si to pojistila a napsala mi na obě kola travičství,“ přiznala jsem neochotně.

„A táta tě nepodpořil?“

„Ale jo,“ připustila jsem.

„A?“

„Od neděle nejíme doma. Máti to bere jako spiknutí a oba se nás pokouší otrávit…“