Třináct vlajek – D

Třináct vlajek – 1. kapitola

Píseň třinácti Prvních několik dní na obchodní lodi Silent Arrow se Tim pokoušel zorientovat. Většinou dostával drobné nenáročné úkoly, ale stávalo se i, že byl pověřen tím, co se nechtělo dělat nikomu jinému, například mytím nádobí, vyprašováním houpacích sítí nebo drhnutím paluby. To pak byl úkol na několik hodin. Také s nejmladším členem posádky málokdo mluvil. Jedinou výjimkou byl kormidelník, kterému dělal Tim společnost téměř každý večer. Kormidelníkovi bylo teprve třiadvacet let a k námořnictvu prý utekl v sedmnácti. „Mám spoustu mladších sourozenců a byla jen otázka času, kdy mě rodiče pošlou do světa. Dvakrát ročně za nima jezdím a přispívám jim na živobytí,“ vysvětloval jednu noc Timovi. „Jak ses sem vlastně dostal ty, Timmy?“...

Autor : Marine Redwolf dne 01/13/2016 | Třináct vlajek - D | 0 komentářů

Třináct vlajek – Prolog

Městečko Kingsport se utápělo ve tmě. Úzké uličky byly až na pár starých koček prázdné. Mírný vánek čechral vlnky líně olizující pobřeží a lodě v přístavu se ospale kolébaly. Z té nejmenší však byl vysunutý můstek, po němž nejistě postupovala řada mužů. Na palubě stál důstojník a prohlížel si budoucí posádku. Většinou se jednalo o statné muže s mohutnými plnovousy a s objemnými ranci přes rameno. Toto byla rozhodně posádka schopná dát tu rozvrzanou kocábku do pohybu. Jak se ona krátká řada chýlila ke konci, důstojník si všiml osoby, která ji uzavírala. Byl to ještě chlapec. Měl na nohou směšně velké holínky, které s každým jeho krokem drhly podpatkem o zem, přes rameno měl po vzoru ostatních námořníků přehozený uzlíček a neustále se nervózně ohlížel. Čím víc se...