Třináct vlajek – 18. kapitola

Dopis v lahvi

Shadow brázdila vody nedaleko Mystery. Pomalu směřovala na Setkání. Zrovna čekala na soumrak v jednom z pirátských kotvišť. Tři muži měli hlídku na zádi. Přecházeli tam a zpátky a pohvizdovali si jakousi neidentifikovatelnou melodii. Najednou se u zadního zábradlí objevila lahev a začala se hlučně kutálet po palubě.
Jeden z mužů se sehnul a lahev zvedl. „Co to je?“ podrbal se na hlavě.
Druhý muž mu lahev sebral a povídá: „Co by to bylo, to je přece dopis!“
Třetí muž se značně potil. „Ehm… nebylo by lepší to předat kapitánovi?“ navrhl roztřeseně.
„Jó, máš pravdu. Stejně neumím číst…“ odpověděl první.
„Já mu to odnesu!“ zablekotal třetí a vrhl se po lahvi.
„Houbelec, já to našel, já to odnesu!“ přivlastnil si lahev první pirát.
„Tak půjdeme všichni!“ rozhodl druhý.
Třetímu pirátovi bylo sice na omdlení, ale své dva druhy do kapitánovy kabiny následoval.
„Kapitáne, našli jsme dopis!“ zahlásil hrdě první pirát.
„Dopis?“ podivil se kapitán. Druhý pirát před něj postavil lahev. Kapitán vyndal korkovou zátku a vytáhl ruličku papíru. Třetí pirát vyděšeně polkl.
Kapitán se však po přečtení dopisu rozesmál. „Změna plánu, hoši, na žádné Setkání se nepluje!“

***

Curse už třetím dnem sledovala obchodní loď BlueLily. BlueLily následně zakotvila u ostrůvku, aby načerpala vodu, a posádka Curse se ve člunech vydala na tichou akci. Jeden člun zůstal pozadu. Veslaři byli moc unavení.
Najednou se okolo člunu něco mihlo. Piráti zpozorněli. Nad hladinou se zaleskla široká ploutev. Když opět zmizela v hlubinách, na hladinu se vyhoupla zazátkovaná lahev. Jeden z veslařů ji vylovil. V lahvi byla rulička papíru. Pirát ji vyndal z lahve a předal jinému, který přečetl dopis celému člunu nahlas.

***

Morgana se plavila daleko po mořích na severu. Trup lodi se probojovával tenkým ledem tvořícím se na hladině a piráti zabalení do dek a kabátů jektali zuby.
„Kapitáne, dochází nám voda!“ oznámil kuchař.
„Vylovíme ledy z moře a necháme je roztopit!“ rozhodl kapitán. Byly připraveny sítě, které následně spustili podél boku lodi, aby do nich nachytali ledové kry. Jenže první síť byla tak těžká, že když se ji pokusili vytáhnout, utrhla se. Spustili tedy druhou a hned ji zase vytáhli. Ker se za tu chvilku nachytalo dost. Piráti je vymotali ze sítě a házeli do prázdných sudů.
Najednou jeden z nich vykřikl. Našel mezi krami lahev. Zmrzlými prsty ji odzátkoval a vytáhl z ní ruličku papíru. Rychle ji přelétl očima a pak ji se širokým úsměvem předal kapitánovi.

***

White Shark kotvila ve skryté zátoce osamělého ostrůvku. Posádka v podpalubí pila. Vtom mezi opilce přivrávoral pirát s ohromeným výrazem.
„Co se stalo, Terenci?“ smáli se mu ostatní. Terenc sebou praštil na lavici a zasněným hlasem začal vysvětlovat: „Šel jsem ten rum trochu rozdejchat ven a jak tak stojím na břehu a koukám do vody, najednou se přede mnou vynoří dívka. Byla nádherná! Vlasy zlaté jako slunce, oči modré jako nebe. Na čele měla zlatou čelenku. Vypadala… vypadala jako anděl!“ Piráti se rozesmáli.
„Terenc si trochu přihne a už vidí zázraky!“ hýkal jeden.
„Nalejte mu ještě jednu, možná se po ní dá na modlení!“ řval druhý.
„Nebo se nám vyzpovídá ze všech svejch hříchů!“ řehtal se další.
„A kde toho svýho anděla máš, co?“ smál se jiný. „Neříkej, že přímo před tebou rozevřel perutě a odletěl na nebesa!“
„Ne,“ zakroutil Terenc hlavou, „zmizela ve vodě. Ale než zmizela,“ Terenc vytáhl z kabátu dopis v lahvi, „dala mi tohle.“
Dopis koloval mezi piráty, kteří si jej v menších skupinkách předčítali. Všem na tvářích zanechal výraz nadšeného překvapení.
„Byl to anděl!“ opakoval Terenc. „Byl to posel dobrých zpráv.“

***

Sinner pomalu proplouvala tmou. Vyhlížela kořist. Paluba byla plná mužů, přesto však nebylo slyšet ani slůvko. Všichni upírali své oči do tmy a pátrali po siluetě trupu a plachet. Stěžně ve větru vrzaly, vlajka se divoce zmítala. Vítr rozehnal mraky a na palubu se usmála bledá tvář dorůstajícího měsíce.
Vtom něco vyletělo z vody, přeletělo zábradlí na zádi a ozval se třesk skla. Všichni se za tím zvukem rozběhli. Na zádi ležela rozbitá lahev. Střepy se rozlétly všemi směry. Uprostřed střepů ležela rulička smotaného papíru. Kormidelník se po papíru vrhl, ale kapitán lodi byl rychlejší. Přečetl si dopis a dal kormidelníka vsadit do cely.

***

Hornet zrovna odplouvala z jednoho ostrůvku, kde posádka hledala něco k jídlu. Lenc stál za kormidlem a upíral zrak na obzor. Už třetí den neměli nic k snědku. Sice na tom ostrově našli nějaké ovoce a kořínky, ale na jak dlouho to pro celou posádku vydrží?
„Kapitáne! Kapitáne!“ přes palubu se k němu řítil mladý pirát. „Kapitáne, podívejte!“ Mladík Lencovi vtiskl do ruky mokrou lahev.
„Co je to?“ Lenc si lahev prohlížel. „To je dopis?“
„Dopis, kapitáne!“
„Kolikrát ti mám opakovat, ať mi říkáš jménem!“ zahudroval Lenc. „Kdes to našel?“
„Já se pokoušel chytat ryby, kap… Lenci… a vylovil jsem tohle!“
Lenc ruličku rozbalil, přečetl a při pohledu na podpis se rozesmál.
„Ten kluk je blázen!“ zahalekal. „Nebo génius!“

***

Dagger mlčky proplouvala mezi útesy. Všichni do jednoho by se nejradši vzbouřili, ale všechny do jednoho příliš děsilo pomyšlení na všechny způsoby, jak by jim Velký Kapitán mohl ublížit. Anthony jejich strach zneužíval ve svůj prospěch. Na Dagger zavládla tyranie.
Jednoho večera se Brendon za kormidlem bavil s Joem a Collinem. Najednou Joe něco zahlédl na zádi.
„Jako by nějaká velká ryba vyskočila až k palubě!“ podivil se. Ozvalo se cinknutí. Joe se sehnul, aby zjistil, do čeho to kopl, a zvedl ze země lahev. „A koukejte, co nám tu ta ryba nechala!“ Joe lahev otevřel a vyklepal z ní ruličku. Tu následně začal teatrálně předčítat. Jeho teatrálnost však postupně mizela a Joe dopis dočetl v úžasu.
„Takže co teď?“ zeptal se Collin.
A odpověděl usmívající se Brendon. „Teď uděláme to, co jsme měli udělat už dávno. Uděláme to, co říkal Jack!“
Joe a Collin obešli všechny piráty na Dagger a potichu jim vše sdělili. Za úsvitu, když Anthony vyšel na palubu, celá posádka už na něj čekala.
„Kapitáne, podívejte, co jsme našli!“ Roger mu podal ruličku papíru. Když si ji Anthony četl, kuchtík mu přiložil pistoli ke spánku.
„Projdeš se po prkně, kryso!“

***

Skeleton právě podpálil vrak královské lodě. Získali ji po dlouhém a vyrovnaném boji. Přestože pirátská loď vypadala, že poničenější už být nemůže, opak byl pravdou. Královské kanony zanechaly na jejím trupu pořádnou památku. Téměř celá posádka byla v podpalubí. Každý pirát třímal nějakou nádobu a snažil se vybírat vodu, která jim sahala po pás.
Jeden pirát mocně máchl vědrem a podal jej dalšímu. Vědro putovalo z rukou do rukou a až asi osmý pirát si všiml, že v něm plave lahev. Když ji z vody vytáhl, zjistil, že v lahvi je smotaný dopis. Vzal jej tedy za kapitánem. Ten si jej mlčky přečetl, načež nařídil shromáždit zásoby kořalky.

***

Morning Star a Evening Star nikdy nebyly moc daleko od sebe. Jednou za soumraku Morning Star vplouvala do kotviště, kde už na ni její sesterská loď čekala. Kapitáni obou lodí na sebe zběsile mávali.
„Nebudeš věřit, co se mi stalo!“ křičel kapitán Morning Star.
„Vsadím celou loď, že mně se stalo něco ještě neuvěřitelnějšího!“ hulákal kapitán Evening Star v odpověď.
Vzápětí oba zjistili, že se jim stala jedna a ta samá neuvěřitelná věc: dostali dopis v lahvi. Zavelili tedy, každý na své lodi, dát všechnu kořist, kterou si poctivě schovávali na Setkání, dohromady, a jelikož jí bylo hodně, konala se pravá pirátská žranice.

***

Firefly nelenila. Přepadávala lodě, kde jen mohla, a všechny do jedné jejím kanónům podléhaly. A zrovna uprostřed jedné takové přestřelky přiběhl za kapitánem zadýchaný pirát.
„Teď ne, Phile!“ odháněl jej kapitán, ale muž byl neodbytný.
„Ale tohle musíte vidět!“ a podával mu lahev. Kapitán lahev převzal a praštil s ní o hlaveň nejbližšího děla. Ze střepů pak vytáhl ruličku papíru a rychle si ji přečetl.
„Kdes k tomu přišel?“ otočil se pak na piráta.
„Jen tak z ničeho nic se to objevilo u dělovejch koulí vedle mě. Málem jsem to narval do kanónu!“

***

Joker měl stejně jako Firefly na lodě velké štěstí. A stejně jako Firefly je všechny získal. A za pár dní byla na obzoru další. Jednoho dne narazili na malou obchodní loď. Jejich plán byl nalákat ji tím, že předstírali, že se potápějí. Naházeli do vody čluny a pár sudů a všechny kanony spolu s ostatním nákladem nahrnuli na záď, čímž způsobili, že se loď nepřirozeně nahnula. Kapitán Jokera radostně přihlížel přípravám na útok, když v tom zahlédl ve vodě lahev a v ní dopis.
„K čertu, vylovte tu lahev! Kdo ji tam hodil? Máme být potápějící se loď, ne trosečníci!“ hudroval.
Lahev byla vylovena, ale nikdo se nepřiznal, že je to jeho dílo. Kapitán tedy vytáhl dopis ven a nahlas četl:

„Velký Kapitán je v cele,
Thunderstorm je v rukou královského námořnictva.
Na Mystery už není bezpečno.
Systém Velkého Kapitána padl,
Třináctku už k sobě nic neváže.
Odteď loupíme každý sám za sebe.
Svobodu pirátství!
Podepsán: Čert a Anděl.“