Třináct vlajek – 7. kapitola

Plenit a loupit

Příští měsíc se Dagger dařilo. Hned první týden po Setkánízahlédl Jack na obzoru bílé plachty.
„Loď na obzoru!“ zavolal dolů a spolu s Timem se spustil na palubu. „Jak je dostaneme?“ obrátil se na Lence za kormidlem.
„Co navrhuješ ty?“ odpálil zpět Lenc. Jack se na chvíli zamyslel a vzápětí jeho levý koutek vylétl vzhůru.
„Míří k támhletomu ostrůvku, možná chtějí načerpat vodu. Pokud je zatlačíme do mělčin, nebudou nám moct proklouznout… pokud nemaj nízkej ponor. A jak tak koukám na ty jejich neohrabaný manévry, tak nemají!“
Lence to rozesmálo. „Tomu klukovi to myslí! Co bys udělal ty, Time?“ Tim se dlouze zadíval na loď před nimi a pak důležitě prohlásil:
„Mají jen dva stěžně, když jeden z nich sestřelíme, ztratí rychlost. Pak je už snadno obeplujeme a zatlačíme do mělčin.“ Inspiroval se tím, co se stalo Silent Arrow, a doufal, že neřekl něco příliš hloupého. Otočil se na Lence, který jej se zvednutým obočím pozoroval.
„To vůbec není špatný nápad!“ prohlásil po chvíli. „Dobře žes ho z tý vody vylovil, Jacku! Jednou to kapitánování předám vám dvěma!“ Tim na pochvaly nebyl zvyklý, a tak se jen přihlouple usmál.
„Svěsit plachty! Nabít kanony na levoboku!“ zvolal vzápětí Lenc. „Budeme shazovat stěžně!“
Jejich plán dokonale vyšel. Loď se zasekla v mělčinách a její posádka uprchla na ostrov.
„Neměli byste je zabít, aby vás nepráskli?“ otočil se Tim na Anthonyho, který zrovna přeřezával provaz u kormidla.
„Ani ne,“ zakroutil Zrzek hlavou, „než se z tohohle ostrova dostanou, budeme úúúplně jinde.“
Loď byla naložená pytly rýže a pár bednami brambor.
„Ty brambory do dalšího Setkání nevydrží,“ prohlásil Roger, když je pomáhal nakládat. „To by chtělo sníst do desíti dnů.“
„Z toho koukaj problémy. Někdo mu to práskne!“ namítl Joe.
„Joe, a pak, když mu odevzdáme naklíčený brambory, tak se řekne, že jsme se nesnažili, a nic nedostanem!“ přihodil Anthony s kyselým výrazem.
„Dostat dost zásob, to je přece i v zájmu toho práskače!“ prohlásil Jack pevným hlasem. „A tak by neměl nic namítat ani proti bramborám k večeři!“
Nastalo ticho. Všichni bez hlesu stáli nad bednami a pozorovali brambory, jestli jim náhodou nedají svolení. Vzápětí Roger popadl jednu bednu a zmizel v kuchyni.
„Tohle je nebezpečná hra, Jacku!“ prohlásil Zrzek Anthony s vážnou tváří, když s druhou bednou následoval Rogera.

Kuchař dělal se surovinami zázraky. Z ničeho vytvořil hotovou hostinu.
„Jsem moc plnej na lezení po lanech!“ oznámil Jack, když se s Timem vytáhli na palubu. „To je snad poprvý v mým životě…“ Dovalili se na záď a opřeli se o zábradlí.
„Tak jsme se pro jednou dosyta najedli,“ prohodil pak pozoruje zčeřenou vodu za lodí. „Což je jen dobře!“ zakončil náhle. „Musíme toho užívat, dokud můžeme. Na příštím Setkání nás Kapitán nechá vyhladovět.“ Tim si povzdechl.
„Víš, kdo je zvěd na Dagger?“ otočil se pak na Jacka.
„Ne,“ zněla zklamaná odpověď. „Ale možná je to Brendon. I když, jen podle toho, že je protivnej, to nepoznáš. Po tom, co mi ale tehdy řekl, je dost možné, že je to on…“
„No jo. ‚Nechcete se dostat do hledáčku Velkého Kapitána!‘ To bylo hodně divný.“ Tim se zarazil. „Cože to říkal potom?“
„Že já už v tom hledáčku jsem.“ Jack se ušklíbl. „Je to Brendon, vsadím boty!“ Oba chlapci pohlédli na Jackova bosá chodidla a rozesmáli se.
„Vidím, že nesázíš poprvé!“ vyrážel Tim mezi smíchem.
„Já neříkal, že vsadím svoje boty!“ namítl Jack a při pohledu na Timovy holínky opět vybuchl smíchy.
„Jednou v noci,“ vzpomněl si náhle Tim, „jsem slyšel hlasy na zádi. Někdo někoho obviňoval z toho, že něco ukradl.“ Tim se kousl do rtu. „Myslíš, že to mohl být Brendon, který někomu vyhrožoval Velkým Kapitánem?“
„Znělo to jako Brendon?“ zeptal se Jack.
„Já nevím. Šeptali… Znělo to hlavně rozzuřeně!“ usoudil Tim.
„Ať je to jakkoliv, tehdy ten špeh udělal velkou chybu, že se někomu prozradil,“ poznamenal Jack. „I když je pravda, že jsou všichni moc zbabělí na to, aby ho prozradili. Dokonce i Lenc a Anthony radši drží jazyk za zuby a přihlíží tomu bezpráví.“
„Ale ty ne…“ poznamenal Tim.
„Ne,“ zavrtěl hlavou Jack. „Já toho hada dostanu!“ A v očích se mu zablesklo.
„Jak ho chceš dostat?“ povzdechl si Tim.
„Jakkoliv!“ vyštěkl Jack zapáleně. „Tohle si přece nenecháme líbit! Piráti musí držet při sobě, ne se navzájem vraždit pro přežití.“ Najednou se otočil na Tima se široce otevřenýma očima. „A ty mi s tím pomůžeš!“
„S čím?“ vydechl zaskočený Tim.
„Pomůžeš mi zrušit systém Velkého Kapitána! Ty se nebojíš jako všichni ostatní, ty se mnou rozpoutáš odboj a tím dodáš odvahu ke vzpouře i spoustě dalších pirátů!“ vysvětloval Jack celý rozhorlený. „Slib mi, že ten systém zrušíme!“ Tim byl vyděšený. Na takový závazek nebyl připravený, ale Jack na něj upíral své vyvalené oči a opakoval:
„Přísahej!“
„Já…“ Tim chtěl něco vykoktat, ale na palubu se vypotácela skupinka pirátů prozpěvujících si známou melodii. Tim toho využil a ke zpěvu se přidal.

„Třináct pluje lodí,
johó, johó,
tou vodou rozbouřenou.
Chceš-li dál zůstat živ,
johó, johó,
vyhneš se jim širokou oklikou!“

Jack se sice tvářil poněkud zadumaně, ale píseň si zpíval s nimi.

„První jménem Shadow,
johó, johó,
nad vodou je jenom stín.
Vyplení, vyloupí,
johó, johó,
zmizí však ještě před rozedněním!“

vzápětí Tim shledal, že se se zpěvem pirátů rozchází.
„Ten refrén zpíváte jinak!“ vyhrkl.
„Jsme piráti,“ pokrčil rameny Joe, jako by to vše vysvětlovalo. „Jen my známe původní refrén a ten taky zpíváme. Zanotoval:

„A tak vítr do plachet,
příď do vln,
muže do ráhnoví!
A tak plujme za hvězdou
na ostrov pokladů,
rovným dílem zlato se rozdělí!“

„Jo,“ kývnul Tim hlavou. „To je lepší.“

***

O pár dní později narazili na cestovní loď a vytěžili z ní pět truhlic cenností. Loď se jim sama vzdala, takže k žádnému velkému boji nedošlo. Pirátům se však vrátil jejich strach z Velkého Kapitána a živili se jen tím málem, co jim bylo přiděleno – plackami z mouky a soli.

„Tak dost!“ bouchl pěstí do zábradlí Anthony. „Ještě jednou budou placky a přísahám, že zcepením!“
„Uklidni se, Zrzku,“ okřikl ho Lenc od kormidla. „Plujeme přímo na tržiště.“
Vzápětí před Zrzka dopadl Jack a hned za ním, o hodně nešikovněji, i Tim.
„Kamže?“ zeptal se Lence.
„Slyšel jsi někdy o slavném Baralském tržišti?“ Tim jen zavrtěl hlavou. „A pak že vám v sirotčincích dají základní vzdělání!“ povzdechl si kapitán. „Barale je drobný ostrov obehnaný vysokými domy jako hradbami. Uvnitř těch hradeb – největší tržiště na světě, co do výběru i do množství.“
„A není to královské město?“ zvedl Tim obočí. „Nebude tam pro bandu pirátů příliš nebezpečno?“
Jack se ušklíbl a otočil se na kapitána: „Že tam zase nebudu muset já?“
„Co bys řek, kluku? I přes ten tvůj vražednej výraz jsi pořád nejnenápadnější člen posádky.“ Pak jeho pohled spočinul na Timovi. „A vezmeš s sebou tohodle andílka! Budete za plavčíky na obchodní lodi.“
Tim se pokusil rozcuchat své zlaté kudrny do co nejdivočejšího vrkoče, který andílka ani zdaleka nepřipomínal.
„Takženechť započnou přípravy! Svěsit vlajku! Vytáhnout pytle na palubu! Zakrýt něčím jméno lodi!“ vykřikoval Lenc. „A najděte někdo Jackovi klobouk a boty!“ Tim zvedl obočí.
„K čemu klobouk?“
„Joe a další si myslí, že v tom šátku vypadám moc pirátsky, tak ho budu muset zakrýt kloboukem.“
„Protože Jack ten šátek nesundal od chvíle, kdy si ho urval z vlajky Skeletona, a podle všeho si ho nesundá do smrti!“ posmíval se Ir jménem Collin.
„Protože bez šátku vypadám jako holka!“ ošil se Jack a narazil si na hlavu kožený třírohý klobouk. Vysoké boty z ošoupané kůže vzal do ruky a vydal se na příď.
„Time, zajdi do kuchyně, dostaneš nákupní seznam, podle kterýho ti Anthony přidělí část zlata.“ Lenc udal poslední pokyny a Tim se vydal do podpalubí.

***

Anthony vypadal navýsost nakvašeně, když Timovi podával těžký měšec.
„Dávej na ty prašule bacha a drž se seznamu!“ radil mu. „Jak znám Jacka, bude chtít kupovat všechno! Umí sice dobře smlouvat, ale na ty jeho blbosti teď opravdu není vhodná doba! Truhla zeje prázdnotou…“
Tim s měšcem opět vylezl na palubu, nazul si své holínky a vydal se na příď za Jackem.
„Ukaž!“ Jack mu vyškubl seznam a s pochybovačným výrazem si ho začal pročítat. „To bude pěkná šlichta, co z tohodle uvaří…“ Náhle se zarazil a následoval výbuch smíchu.
Tim na Jacka vyjeveně zíral a uvažoval, jestli se ten kluk už kompletně nezbláznil.
„Roger… umí… říká… CHACHACHACHA!“ vyrážel Jack mezi záchvaty smíchu. Čím více se snažil vysvětlit svůj důvod smíchu, tím více se samozřejmě smál. „Roger-ha!-umí-psát! Hehehehehe… ale… tímhle se pře-CHA!-překonal!“ Hýkající Jack podával Timovi seznam. Sám Tim nebyl zrovna zdatný čtenář.
„No jen si to přečti!“ zachrochtal Jack.
Tim přejel po lístku očima. Stálo tam:

BRAMBORY
MASO – NEJLÍP NASOLENOU
KÍTU NEBO JAZIK
VAJIČKA
ŇÁKOU TRVALOU ZELENINU

„No a co má být?“ Tim žádný problém neviděl.
„No tak…“ Jack se naklonil nad lístek a pokoušel se přestat smát. „Jazik nebo kítu bych ještě překous´, ale-hehe- TRVALOU zeleninu!“
„Nejseš nějakej přemoudřelej?“ Tim si připadal navýsost hloupě, a tak se bránil útokem. „Jak to víš, jak se co píše?“ Jacka útok zaskočil. Odvrátil se od Tima a pozoroval, jak příď lodi rozráží vlny.
„V nalezinci jsme měli hodiny pravopisu..,“ odpověděl nakonec.
„Ty jsi z nalezince?“ Tim vyvalil oči. Každý věděl, že v nalezincíh je daleko lepší výuka než v obyčejných sirotčincích.
„Jak nejspíš víš, děti z nalezince se ve čtrnácti stávají buď služkami nebo vojáky. Ty bys chtěl být… voják?“ Jack se otočil na Tima se znechuceným výrazem. Očividně si slovo voják nespojoval s nablýskanou uniformou a hrdinskými činy jako Tim. „Ty bys chtěl být obětní beránek z povolání?“ pokračoval Jack a jeho znechucený výraz vystřídal výraz mírného pobavení. „Taky bys utekl.“