Třináct vlajek – 5. kapitola

Mystery

Prvních pár dní na Dagger se pro Tima nijak zvlášť nelišilo od jeho života na obchodní lodi. Menší rozdíly tu samozřejmě byly – posádka se k němu chovala daleko přátelštěji, kapitán ho zaměstnával důležitějšími úkoly a Jack ho učil, jak je správně plnit… Celkově byl Timův pobyt na pirátské lodi daleko zajímavější.
Také rád shledal, že Jack, stejně jako Frank, má ve zvyku vykládat o ostatních příběhy.
„Joa znáš, že? Možná už jsi ho zažil v jeho špatném období. Víš, kdysi nastoupil na Dagger s jeho bratrem Sidem. Byli dvojčata. Sid při jedné bitvě zastřelil admirála. Byla na něj vypsána odměna. Královské námořnictvo stíhalo Dagger celé měsíce. Joe se tehdy rozhodl, že se pro bratra a posádku obětuje. Bratrovým jménem si sjednal s královským kapitánem schůzku u mysu nedaleko jednoho z kotvišť Třináctky. Ale královští byli lháři! Slíbili, že když se jim vrah vydá, nechají Dagger bezpečně odplout. Jako čas schůzky zadali čas odlivu. Joe na člunu vesloval k místu schůzky, ale odliv ho odtáhl daleko do moře. Královští mezitím vyslídili Dagger v kotvišti a napadli ji. Ještě Joa pro jistotu střelili do ramene, aby nemohl veslovat. Joe z toho člunu viděl, jak jeho bratra zabili. Tehdy nás zachránil Antony, kterej je vylákal do jeskyň na ostrůvku a nechal je se tam ztratit.
Joa od té doby vždy za odlivu pálí ta rána na rameni a je nesnesitelnej…“ vyprávěl Timovi první den po vyplutí z kotviště.
Tim tehdy přemýšlel, jestli Jack schválně vybral ten nejdrsnější příběh, aby na Tima udělal dojem. Hned další den zjistil, že ne.
Viseli zrovna v lanoví a snažili se z něj vyprostit zamotanou plachtu, když Tim zpozoroval mladíka se široce otevřenýma očima, jak stojí uprostřed paluby a sleduje jejich počínání.
„Co tam tak stojí! Proč nám nepomůže?“ hudroval Tim. Jack pohlédl na palubu a pak prohlásil:
„To je totiž Roger.“ Řekl to, jako by to vše vysvětlovalo.
„Roger?“ zopakoval po něm Tim.
„Jo. Naposled lezl v lanoví před dvěma lety. Byla divoká bouře a vítr hnal Dagger k útesům. Pokoušeli se zastavit všemi možnými způsoby: točili kormidlem, shodili kotvy, veslovali… Ale nic nepomáhalo – kormidlo neudrželi, kotvy se utrhly, vesla nijak nepomohla. Věděli, že jediná možnost, jak loď zastavit, je svěsit čelní plachtu, ale nikdo se do lanoví neodvážil. Nikdo kromě Rogera – tehdy nejmladšího člena posádky. Byl mrštný a dostal se až k plachtě, kterou odřízl, když vtom se loď prudce naklonila na bok a Roger spadl. Zachytil se jednou rukou ráhna, které samozřejmě bylo mokré, klouzalo, navíc se hýbalo a vůbec – zkus se někdy zavěsit jednou rukou za ráhno! Visel takhle nad rozbouřenými vlnami notnou chvíli, než se k němu Lenc dostal a vytáhl ho do bezpečí.
Roger se už nikdy neodvážil do lanoví. A to prý býval jeden z nejlepších lezců, co Dagger poznala!“ Jack se odmlčel a pak s náznakem hrdosti dodal: „Lenc říkal, že jsem tu vlastně Rogera nahradil, když jsem loni přestoupil na Dagger.“ Pak s neurčitým výrazem pohlédl na mladíka pod nimi. „Smutnej případ. Teď pomáhá v kuchyni…“

Ten den Tim zůstal sedět v lanoví dlouho do noci. Vylezl k Odpočívárně a položil se do houpací sítě. Pozoroval hvězdy a snažil se udělat si v hlavě pořádek.
Snad poprvé v životě se cítil opravdu šťastný. Věděl, že pirátský život je nanejvýš nebezpečný, ale teď, když poznal svobodu, už si ji nedokázal znovu odepřít. Porovnával Silent Arrow s Dagger a shledal, že na Dagger mu je tisíckrát lépe. V hlavě si přehrával příběhy, které mu Jack pověděl. V každém z nich se hanební piráti chovali tak hrdinsky, jak jen by se žádný „poctivý“ muž, kterého Tim znal, neodvážil. Nasadili pro posádku vlastní život. To by se na Silent Arrow nestalo.
Nit jeho myšlenek však přetrhly rozčilené hlasy pod ním.
„Ukradls to! Já to viděl, jak sis to schoval!“
„Nic! Nic nemám! Ani nejmenší zrnko zlata!“ odpověděl roztřesený hlas mladého muže.
„Nelži!“ vyštěkl první hlas šeptem. Tim našpicoval uši, ale šeptající hlas nedokázal rozeznat. „Jestli to do rána nenajdu v pokladnici…“ hlas jakoby zavrčel. „A opovaž se ceknout!“ Ozvaly se vzdalující se kroky a zrychlený dech muže na zádi.
Tim se pokoušel vrátit ke svým předchozím myšlenkám, ale ledový šepot se mu v hlavě ozýval znovu a znovu.
Co to mělo znamenat?

***

Plavba probíhala hladce. Vítr nadouval plachty a příď rozrážela vodu bez sebemenších potíží. Na místo Setkání tak dorazili s denním předstihem.
Nejdřív Tim spatřil z lanoví černé tečky na obzoru, které se pomalu zvětšovaly, až v nich poznal útesy.
„Nevěděl jsem, že útesy mohou být jen tak uprostřed moře…“ svraštil obočí a pohlédl nad sebe na Jacka.
„Nemohou,“ zavolal dolů Jack. „Jen kolem ostrova… Nebo souostroví!“

Zanedlouho se dostali do bludiště černých skalisek trčících z vody v neuspořádaných skupinkách. Tim s obdivem sledoval jemnou práci kormidelníka a na mysl mu přišel Frank. Kde je mu konec?
A pak, veprostřed onoho labyrintu, se objevil obrovský útes, tak velký, že by se do něj vešla menší vesnička. Byl šikovně obklopen skalisky, které ho šikovně zakrývaly a poskytovaly pirátům bezpečný úkryt.
„Škoda, že jsme nepočkali do setmění!“ houkl na Tima Jack. „Ve dne to nemá tu správnou atmosféru.“ A Dagger vplula do prostorné jeskyně vedoucí do nitra útesu.

Jakmile si Timovy oči trochu přivykly tmě, zjistil, že plují prostorným tunelem, z něhož po chvíli vpluli do temné jeskyně obřích rozměrů.
„Jsme tu první!“ křikl Jack. „Ještě nikdo nerozdělal oheň.“
„Tak se toho ujmi, Jacku!“ zavolal Lenc z přídě. Loď se stáčela doleva a Tim ve tmě vycítil, že Jack leze dolů.
„Na co čekáš?“ ozvalo se pod ním.
Poté, co Tim zdolal lanoví ve tmě, se společně spustili na ostrůvek uprostřed jeskyně.
„Tohle je zajímavé místo,“ podotknul Jack, „ostrov v ostrově!“ Tim uslyšel zvuk tekoucího oleje, uviděl jiskru a vzápětí před ním vyšlehly první plameny. V nastalém světle Tim spatřil, že uprostřed tohoto „ostrova v ostrově“ je plochá vyvýšenina a že loď se plaví po okrouhlém kanále okolo ostrova.

Postupně zapálili dvanáct pochodní po obvodu ostrova a jednu velkou na vyvýšenině.
„Páni,“ vydechl Tim, když pohlédl ke vzdálenému stropu jeskyně. „Je to tu obří! Jak jste něco takového našli?“
„To Velký Kapitán. Jakmile se stal kapitánem na Thunderstorm, vzal posádku sem. Trvalo prý tři roky, než se povedlo shromáždit tu všech třináct lodí v jednu chvíli, a tehdy se domluvili, že se budou shromažďovat každý úplněk.“
„Proč se mu vlastně říká Velký Kapitán?“ zvedl Tim obočí. „To nemá žádné jméno?“ Tím Jacka zaskočil.
„Jeho jméno vlastně nikdo z nás nezná…“ pronesl úpmalu a se zvláštním výrazem v očích. „Říkal si Kapitán, co se dostal na Thunderstorm, a taky se jím hned stal. Alespoň tak to říkal Antony…“ Najednou se ze svého transu probudil a nasadil svůj křivý úsměv. „Na setkáních zavedl novelu – aby všichni piráti měli dost peněz, na každém setkání se dá kořist dohromady a rozdělí se na třináct rovných dílů. Ze začátku to prý fungovalo docela dobře, ale-“
„Jacku, Time!“ přerušil Jackovo vyprávění mocný hlas z lodi. „Nelelkujte a koukejte nám pomoct!“
„Kdo to byl?“ zašeptal Tim Jackovi. „Toho neznám!“
„Brendon.“ Jack to jméno vyplivl jako kyselou rozinku. „Slizoun jeden!“

Dagger už byla uvázaná u kovových skob ve skále a byl z ní spuštěný můstek. Brendon je čekal na palubě. Postavil se před Jacka, nahnul se k němu tak blízko, že se jejich nosy téměř dotýkaly, a zavrčel:
„Chlapci by se měli naučit nestrkat nos do cizích věcí!“ Tim obdivoval Jackovu sebekontrolu – Jack se díval Brendonovi do očí, ani se nehnul a svůj levý koutek měl stále tak typicky vytažený.
„Potřebuješ s něčím pomoct?“ zeptal se po chvíli ironicky. Brendon se napřímil. Byl očividně nejvyšší z posádky – převyšoval i Tima.
„Sundáš vlajku!“ vyštěkl a odkráčel.
Tim měl už zase plnou hlavu otázek, a tak je shrnul do jedné:
„Co to bylo?“
„Brendon je…“ Jack se zarazil a chvíli slova převaloval v ústech. „No řekněme, že je to nejnesympatičtější člen posádky.“ Tim se na víc neptal, zul si holínky a následoval Jacka do lanoví. Svěsili vlajku a Jack, jakoby četl Timovy myšlenky, vysvětlil:
„Na Setkání se jednotliví kapitáni prezentují pirátskou vlajkou.“
Nebyl však čas na další vysvětlování, neboť do jeskyně vplula Curse.