Alice: Kult zla – 1. část

A poprvé prolita byla krev Sklepením zablesklo světlo pochodně, když dopadla na podlahu, záhy zhasla a ozval se úder, pak druhý, následovaný výkřikem, jenž se vytratil do tmy. Kroky páru těžkých bot. „Svíce smrti,“ ozval se nakřáplý hluboký hlas. „Ano, mistře.“ Byla rozžhnuta svíce a místnost zalilo tlumené světlo, odhalujíc dvě postavy v pláštích a hábitech, třetí ležící na zemi v tratolišti krve. Najednou se sklepením rozezněl první hlas znovu. „Phl´angh azut morgai dezhk. Acertus kaal im oghne. Zan thokh ghan Narrug Sah!“ Děsivé zaříkání v neznámém jazyce doznělo a pak už se jen klapající kroky ztratily v dálce… *** Alici probudil zvuk jejího mobilního telefonu. Otravnej, malej...

Alice: Záhada zmizelého prstenu

Alici probudil zvonící telefon. Rozespale se po něm natáhla, matně postřehla čas 05:20 a neochotně přijala příchozí hovor. „Ehm… prosím?“ Odpověděl jí hluboký mužský hlas. „Alice? Tady Alex, omlouvám se, že volám tak brzy.“ Alice zamžourala očima a chraplavě se optala: „Alex?“ Z telefonu se ozvalo uchechtnutí. „Rockfort. Volám z okrsku.“ „Jo… jasné, promiň. Potřebuješ ještě nějaké info ke včerejšku, nebo co?“ „Ne, naopak, hodila by se mi tvoje asistence na čerstvém případu. Vloupání, takže nic extra kritického, ale tlačí na mě shora, chtějí na to využít všechny naše zdroje, což znamená i tebe. Oloupeným je Christian Moreau, stalo se to sotva před pár...

Alice: Travička

„Říkám ti, že o nic nejde. Uklidni se.“ Angel Dawson mávl nad slovy své manželky rukou. „Kdybych s ní chtěl něco mít, už by se dávno stalo. Miluji tě. Čekáme spolu dítě. A musel bych být blázen, kdybych tohle všechno chtěl měnit za něco jiného.“ Přešel k Vanesse a věnoval jí vroucný polibek, kterým ve vteřině zahnal všechny její myšlenky ohledně Sophie, vlastní sestry, která velice okatě svému švagrovi nadbíhala. Vanessa nevěřila, že by jí dokázal tak přesvědčivě lhát a dívat se jí přitom do očí. Na to ho příliš milovala. Udělali si tedy krásný večer, a když Angel v posteli po jejich milování usnul, ona sama se přemístila do obývacího pokoje. Vzala si knihu, našla zápalky a rozžehla jednu z nich u knotu svíčky. Milovala...

Alice: Nejpodivnější případ – 1. část

Že ten den nebude normální, tušila Alice již od probuzení. Nejen, že se jí nechtělo vstávat z postele. Při pohledu na povlak polštáře navíc zjistila, že její nová barva byla vadná a místo aby zůstala ve vlasech, zbarvila povlečení i polštář do černa. „Nemáš si je kupovat ve večerkách, Alice. Pořád ti to říkám, ale ty ne. Musíš šetřit každou korunu,“ povídala si sama pro sebe, zatímco házela polštář – stále ještě nesvlečený z povlaku – do pračky, aby se ho pokusila vyprat. Byla ráda, že je víkend. A hlavně, že má za sebou ten děsný případ. Nenáviděla, když musela přijímat zakázky, při kterých měla získávat informace na jednoho z rozvádějících se partnerů, které by poté mohly být použity jako důkazní materiál u soudu. Jenže právě...

Alice: Smrtící rituál

Alice si právě nalévala třetí hrnek kafe, když jí zazvonil telefon. Pomalým pohybem odložila krabici s mlékem, povzdechla si, a líným krokem vyrazila přes kancelář ulovit mobil. Nespěchala. Její klienti – pokud se vůbec nějací ozvali – byly poslední dobou akorát ženy, které po ní chtěly, aby jim špehovala záletné manžely, a občas nějaký ten blázen, který si chtěl povídat o mimozemšťanech nebo vládních pokusech na Měsíci. Po telefonu se proto nijak nevrhala, protože od toho moc nečekala. Displej mobilu jí hlásil, že volá „Neznámé číslo“. No super, další ztráta času, pomyslela si Alice pro sebe, ale hovor nakonec lehkým přejetím palce přes obrazovku zvedla. „Detektivní kancelář Schillerová,“ představila se znuděným hlasem. „Jak vám...