Vyznání

Má nejdražší!Neumíš si ani představit, jako moc se mi tobě stýskalo. Po tvých nebesky modrých očích, kaštanově hnědých vlasech, které ti v půvabných loknách splývají až po lopatky, a po tvém úsměvu. Úsměvu, který máš na rtech vždy, když tě vidím. I kdyby na mě všichni byli rozzlobení a nikdo mi nedopřál vlídného slova, ty tady se svým jemným a uklidňujícím úsměvem budeš pořád. Má lásko! Nikdy neodkládáš tu starou knížku. Snad jsou to básně, které do ní vepsala ruka neznámého autora, které tě činí tak šťastnou. Básně o věčné lásce, milujícím objetí, sladkém polibku. O tiše šumícím lese, o zelené louce poseté drobnými barevnými kvítky pampelišek, pomněnek a jetele, o klidné hladině jezera. O ptácích, volně poletujících nad krajinou a zpívajících své písně; o hrdých...