Magie jarních okamžiků

Spolu s rozkvétajícím jarem otvírá čítárna své šuplíky s magickými poklady. Usedněte pod vrbové proutí na vysychající mez a poslyšte jarní haiku… * Jarný svit slnkazaleje sivé kopceriekou zo snehu.– Ewenlia Lerche Tekoucí potokTiše bubnují kapkyPo cestě dolů– Crystal Iceberg Vŕba sa klonínad rozvodnenou riekou,bozkáva listy.– Ewenlia Lerche Hladina řekyVlní se přes kamenyKapr pod nimi– Crystal Iceberg Vtom vločku striedaslnce na modrom nebi,vstáva snežienka.– Ewenlia Lerche Prázdniny hrajína stříbrné zvonečkyjarní sonety.– Bibi Anne Vznáša sa ticho,šedý oblak na nebiv marcovom daždi.– Ewenlia Lerche Modrá oblakaZjevují se častějiUsmívají se– Crystal Iceberg Studená rosasteká po stonke trávy,pomaly, kvap...

Moje báseň

Báseň původně psaná pro předmět Literární seminář – poezie, který vyučuje Anseiola Jasmis Rawenclav. * Moje báseň občas smutná se může zdát;Však pohádkový konec mívá, dlouhá je akorát;Velmi ráda básním o všelikém na světě:O hadovi, o květinách či o dálné planetě. Slovy já se snažím popsat, co kreslením nesvedu;Často pak do něčí hlavy vsadím skřítka Nezbedu.Zamyslí se, možná zasní, pozor chvilku nedává;Zcela ho teď uchvátila básničky mé představa.

* Detektiv naposledy na scéně *

Vážení a milí čtenáři,drazí autoři a příznivci detektivek, poslední dva měsíce jste měli unikátní možnost nahlédnout takříkajíc „pod ruku“ Alici Schillerové, mladé ženě působící jako soukromé očko a zároveň konzultantka policejnímu oddělení. Viděli jste ji v nejrůznějších situacích, při řešení zapeklitých případů, s rozmanitou paletou barev na vlasy. Alice bojovala s démony, vypátrala ztracený prsten i zatoulanou fenku, jedla výbušné koláče, psala si na ruku, navázala zajímavý vztah, propadala se pod led, ztratila několik průkazek, luštila šifry, kradla důkazy, pila víno, cestovala časem i prostorem, padla do zajetí, vyřešila neřešitelné záhady, přišla o kolegy i přátele, hovořila s nespočtem podezřelých, viníků i s jedním bezdomovcem, našla odpovědi...

Ztracená – 1. kapitola

Mladou Aislii Seth nečeká nic dobrého. Nehledě na rasu musí ve svém věku vstoupit do Bludiště, kde není nic zakázáno, avšak každý její čin je bodován, což rozhodne o Aisliině budoucnosti po Bludišti. Zvládne projít Bludištěm plným nástrah, aniž by někomu ublížila? A co teprve, když se celé Bludiště začne hroutit a na jejích ramenou bude otázka života a smrti? * Zrovna jsem utíkala jednou z užších uliček Bludiště, když vtom mne zasáhla prudká, tvrdá rána do hlavy, přicházející odněkud zprava, a já bezmocně padla na zem, tma se mi rozšiřovala před očima. Když jsem se probudila, prostředí kolem mě bylo poněkud jiné. Místo depresivních šedých zdí z dokonale opracovaného kamene, tvořícího dlouhou, úzkou chodbu s chabým, nažloutlým...

Alice: Sára, led a důkazy

„Jestli jsem už dva dny v autě jen, aby se mi z podsvětí vysmál, tak se zabiju… jenom abych mu mohla jednu vrazit…“ Alici už padala hlava. Přemítala, zda-li platí povinné přestávky při řízení i pro řidiče osobních vraků. Zabočila k benzínce, zastavila a vydala se doplnit zásoby energetických nápojů. Před cestou si ani nestihla přebarvit vlasy, jenom zastřihnout, takže při vstupu do obchůdku oslnila všechny přítomné neonově zeleným mikádem. Posilněná nápojem pochybného obalu i chuti opět sedla do auta a vydala se na cestu. Před ní se pomalu měnila krajina. Město vystřídala pole, pole přešla v poušť, poušť střídaly pláně, pláně kopce a kopce hory. Brzy bude na místě. Zaparkovala auto a zastavila na příslušné adrese. Přišla si víc a víc...