Magie jarních okamžiků

Spolu s rozkvétajícím jarem otvírá čítárna své šuplíky s magickými poklady. Usedněte pod vrbové proutí na vysychající mez a poslyšte jarní haiku…

Moje báseň

Báseň původně psaná pro předmět Literární seminář – poezie, který vyučuje Anseiola Jasmis Rawenclav.

* Detektiv naposledy na scéně *

* Detektiv naposledy na scéně *

Vážení a milí čtenáři,
drazí autoři a příznivci detektivek,

poslední dva měsíce jste měli unikátní možnost nahlédnout takříkajíc „pod ruku“ Alici Schillerové, mladé ženě působící jako soukromé očko a zároveň konzultantka policejnímu oddělení.

Ztracená – 1. kapitola

Mladou Aislii Seth nečeká nic dobrého. Nehledě na rasu musí ve svém věku vstoupit do Bludiště, kde není nic zakázáno, avšak každý její čin je bodován, což rozhodne o Aisliině budoucnosti po Bludišti. Zvládne projít Bludištěm plným nástrah, aniž by někomu ublížila? A co teprve, když se celé Bludiště začne hroutit a na jejích ramenou bude otázka života a smrti?

Alice: Sára, led a důkazy

„Jestli jsem už dva dny v autě jen, aby se mi z podsvětí vysmál, tak se zabiju… jenom abych mu mohla jednu vrazit…“ Alici už padala hlava. Přemítala, zda-li platí povinné přestávky při řízení i pro řidiče osobních vraků. Zabočila k benzínce, zastavila a vydala se doplnit zásoby energetických nápojů. Před cestou si ani nestihla přebarvit vlasy, jenom zastřihnout, takže při vstupu do obchůdku oslnila všechny přítomné neonově zeleným mikádem.

Alice: Kult zla – 5. část

A zlo povstalo

„Máme práci, Alice,“ zopakoval Ten, který přináší noc, „a proto si musíme přichystat nějaké to nádobíčko. Následuj mne.“ Zavedl Alici po několika příkrých schodištích až do podzemí svého sídla, kde se nacházela zbrojnice. Vešli dovnitř, vidět však bylo jen na pár kroků, neboť v místnosti panovala temnota. „Jak bych to jen řekl… Rozhlížej se, vybírej.“ Luskl prsty a před Alicí se zjevil obrovský prostor vyplněný kovovými regály, stojany a držáky – v každém z nich se skvěla zbraň nebo zbroj.

Alice: Ďáblovo oko – 5. část

Když byla Alice ještě nevinné děvče, ráda si hrávala s svou sousedkou Májou veknu. Bylo jim jedno, jaké je počasí, vyhrály si za všech okolností počasí. Jednou se však nevydařilo vše podle plánu.

Alice: Ledový příběh

Alice nebyla při probírání uplynulých dnů ve sprše, jak bylo jejím běžným zvykem. Ráda by tam došla, ale byla slabá a ještě lehce drkotala zuby při pomyšlení, co všechno se stalo či se mohlo stát. Když zavřela oči, viděla pláně plné čerstvého sněhu, pod nohama cítila jeho křupání, a ruce měla celé studené a lehce v křeči. Prostě nebyla ještě tak říkajíc ve své kůži – o tom ostatně svědčil i fakt, že ač byl víkend za dveřmi, stále měla zelené vlasy z minulého týdne.

Alice: Nejpodivnější případ – 5. část

Alice se celá třásla a jen silou vůle se držela, aby se nerozbrečela. Její budoucnost je nejistá. Ta slova se jí stále honila hlavou, zatímco sledovala vrbovou ženu, jak se stará o Terezku.

Alice: Tenký led

Alice stála ve své kanceláři a se soustředěným výrazem zírala na prázdnou bílou tabuli. Na stole opodál ležela hromádka čistých kousků papíru a několik fotek. Alice mlčky zvedla první z nich a přilepila ji do středu tabule. Byla to fotka Patricka, kterou našla na stránkách jeho firmy.

Všechno se zase a znovu vracelo k němu.

Alice: Obrat v příběhu

Hrabě stál pod mocným proudem sprchy. Studená voda ho bičovala svým ostrým přívalem ledových jehliček a vymývala z něj napětí a stres uplynulých dní. Jak rychle ty dny utekly a jak velmi mu změnily život!

Alice – Ďáblovo oko – 4. část

Alice byla začtená do policejního spisu. Něco se jí stále nezdálo, něco chybělo. Jeden dílek, který by celý případ vyřešil. Vražedná zbraň nebyla nikde na místě činu k vidění.

Oběť byla uškrcena, dle otlačeniny na krku a kousků vláken se jednalo o lano. Pachatel musel být určitě precizní, neboť na místě krádeže bylo minimum důkazů. Žádné otisky, odstranění svědků bez použití zbraně či nože. Jenom pár věcí bylo neuklizených. Rozbité sklo a ztracená věc.

Alice: Oprátka

Alice se prudce rozeběhla. Odrazila se poprvé, podruhé, potřetí, skočila. Stihla to. Dveře tramvaje se za ní dozavřely a odkudsi zpředu zaslechla láteřícího řidiče: „To si nemůžete počkat na další?! Neznáte předpisy?! Víte vy…!“

Oslnila spolucestující zářivě zelenými kadeřemi a ignorovala výtky, které prolétaly tramvají směrem k její osobě. Něco ji nadmíru zaujalo.

Alice: Kult zla – 4. část

A hodina posledního soudu se přiblížila

Alice se sesunula do klubíčka zády ke stěně a popadla se dlaněmi za hlavu. Ne, ne, ne, to přece nemůže být pravda! Co je to za hrůznou noční můru, chci se probudit, PROBUDIT! vzlykala a třásla se hrůzou. Bylo toho na ni moc a nevnímala okolí, takže neslyšela, když po schodech zazněly kroky a dovnitř vešli dva „policisté“.

Alice: Ďáblovo oko – 3. část

„Myslíš si, že bude ten projekt sedět? Je vše správně?“

„Pokud to prošlo doteď vše, tak i tohle musí určitě projít. Byli by blázní, kdyby tě v posledním kole vyhodili. Promarnili by velkou šanci. A minimálně já ti věřím,“ řekla Alice směr ke Káti při natahování se pro sklenici vína. Káťa miluje borůvkové víno, ale Alice si raději popije klasického levného vína.