Archiv: březen 2020

Upravený příběh původně sepsaný do předmětu Literární seminář, který vede kolegyně Rawenclav. Nechť je poučením pro všechny, co vše se může stát, když se nestaráte o ty, kteří vás milují.

"Alice! Alice! Proboha, kde zase vězíš?" bušení na dveře bylo stále intenzivnější a intenzivnější, přestože denní doba byla nanejvýše podivná. "Sakra! Alice!" Rány pěstí do dveří nejspíš vzbudily všechny pokojné obyvatele domu a bylo s podivem, že dveře onen nápor vydržely. V potemnělé chodbě se ozvalo cinknutí a ve zdi se objevil proužek světla. Výtah se otevřel a z něj se jako velká voda, obtěžkaná taškami, a se svazkem klíčů v puse, vyhrnula drobná dívka s azurovými vlasy.

Čelní srážce se nedalo zabránit za žádných okolností.

Alice seděla ve své kanceláři a v zamyšlení bezděčně svými prsty vykreslovala na stůl neurčité obrazce. Stále se snažila zpracovat, co se dozvěděla předešlý večer od Alexe. Čekala, že se dozví pravdu o medailonku, a místo toho zjistila, že Patricka někdo zabil ve vězení. Žádní svědci, nic na kamerách, pouze z příčiny smrti nebylo těžké usoudit, že něco takového by si sám neudělal. Případ mrtvé studentky tudíž skončil uzavřený bez známého motivu, Patrick nikdy žádný neuvedl. Ani s medailonkem se nedočkala žádného posunu, Alex jí pouze se smíchem odvětil, že nežijí v nějaké fiktivní kriminálce z televize, kde mají testy hotové na počkání. Asi ji tím chtěl rozveselit, ale nezadařilo se, nedokázala přestat myslet na všechny ty nezodpovězené otázky.

Báseň v drabble s vyjmenovanými slovy po B sepsané do soutěže od Anseioly Jasmis Rawenclav.