Přichází zima

Dnešní bobřík je bobřík sta chvil a drabble o zimě, kterak přichází.   -*- Dnešní bobřík je bobřík sta chvil a drabble o zimě, kterak přichází. Den se pomalu, ale s jistotou krátil, noci byly chladnější, zvířata nabírala chlupy a lidé se oblékali do více vrstev oblečení. Všem bylo jasné, co se děje. Přichází zima, období plné chladu a mrazu, teplých čajů a rukavic. A pokud by to náhodou někomu nebylo jasné, příroda se o to jednoho večera postarala. Svolala všechny své mraky, které semkla pevně dohromady a začala sněžit. Jako by se celý svět tím rázem zastavil. Lidé vzhlédli od své práce, aby se na první sněhové vločky podívali, děti začaly přemýšlet, kde mají schované sáňky a zvířátka pokojně vlezla do svých úkrytů. Zima...

O bobříkovi aneb jak k mytí uší přišel

Slečna Noah Limbardi se rozhodla jako prvního získat bobříka spánku. (chybou administrace byl původně ohlášen jako bobřík toulavých bot) -*- „Když jde malý bobr spát, tak si uši myje rád. Víte ale, jak to celé začalo?“ maminka seděla na stoličce, s knihou připravenou v ruce, uši dvou dětí vystrčené zpod přikrývek. „Že ne? No, tak o tom vám dneska povím jednu takovou pohádku!“ Děti se v postýlce šťastně zavrtěly a maminka se dala do vyprávění. „Ve světě daleko předaleko, kde slunce vychází na západě a zapadá na východě, kde ptáci létají pozpátku a kde měsíc má modrou barvu, žila jedna malá bobří rodinka. Táta bobr byl vzdělaný úředník, kontroloval, jestli jsou všechny přehrady správně postavené. Maminka bobřice měla pak práci na druhé straně řeky – ta zase měla na...

Ztracená – 1. kapitola

Mladou Aislii Seth nečeká nic dobrého. Nehledě na rasu musí ve svém věku vstoupit do Bludiště, kde není nic zakázáno, avšak každý její čin je bodován, což rozhodne o Aisliině budoucnosti po Bludišti. Zvládne projít Bludištěm plným nástrah, aniž by někomu ublížila? A co teprve, když se celé Bludiště začne hroutit a na jejích ramenou bude otázka života a smrti? * Zrovna jsem utíkala jednou z užších uliček Bludiště, když vtom mne zasáhla prudká, tvrdá rána do hlavy, přicházející odněkud zprava, a já bezmocně padla na zem, tma se mi rozšiřovala před očima. Když jsem se probudila, prostředí kolem mě bylo poněkud jiné. Místo depresivních šedých zdí z dokonale opracovaného kamene, tvořícího dlouhou, úzkou chodbu s chabým, nažloutlým...