Alice: Pod svícnem

„Opakuju vám to znovu,“ pronesla klidným hlasem a mávala policistovi před obličejem průkazkou do knihovny, která žel bohu již před měsícem propadla. Byla to jediná identifikace, kterou v téhle bundě vyštrachala. Fotka na ní byla notně zašlá a hlavně byla tak, no, nepočítaně, barvení vlasů stará. „Já opravdu jsem Alice Schillerová! Před hodinou mi volali, že mám přijet na místo činu a prošetřit to tu.“ Postavila se alespoň na špičky, aby nahlédla muži v uniformě přes rameno. Stál totiž v jediném místě, kde se do vysoké kamenné zdi vplížila brána. Svými mohutnými rameny však úzký prostor zcela zaplnil. Přes policistu zahlédla zahradu a starý dům, který jistě přežil staletí. „Madam, musím vás upozornit, že vaše naléhání není vhodné....