Od matky s láskou

Můj nejdražší synu, mám ti toho tolik co říct. Ale přišel čas rozloučení, přišel čas slz.

V životě potkáš mnoho proroků, mé drahé dítě.

Musíš se naučit naslouchat těm správným hlasům. Nenech se však zmást! Jen málokdy najdeš správné hlasy v hrdlech správných lidí.

Není těžké přežít hlad, špatné počasí nebo bití. Nejzrádnější serpentiny života vedou mezi skalami lidských poselství.

Svěřila jsem ti tajemství, jak kličkovat mezi radami. Připravovala jsem tě na uhýbání balvanům rozkazů i výhrůžek. Ale není v mé moci naučit tě, kterak přežít ve vírech slibů, můj drahý.

Pamatuj si jedno! Sklopené oči ti sluší, chrání tvou bezbrannou duši. Nedívej se lidem do očí jen tak nazdařbůh. Nikdy nevíš, jak silný protivník ti zkříží cestu. I kdyby proti tobě stanul tvůj vlastní bratr, nenech se ukolébat pocitem bezpečí, milovaný synu.

Pokud se přece jen stane, že nestihneš uhnout a někdo tě chytne slovy pod krkem, bojuj nelítostně a bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. Zvedni zrak, zteč protivníkovu bradu – první ochranný val nadřazenců – a nijak dlouho neotálej kolem rtů. Budí dojem bezpečí, jak jsou měkké a zvoucí, ale to je falešný dojem, dítě moje!

Musíš se vší silou odrazit od vlahé náruče Sirény, abys dolétl až na vrcholek nosu. Pak už tě bude čekat jen chvíle usilovného šplhání, kdy s ušima zavřenýma nesmíš povolit, nesmíš uhnout, dokud nestaneš v průsmyku. Jakmile dosáhneš obočí, zdolal jsi vnější ochranu a čeká tě samotný souboj.

Vskoč protivníkovi do očí prudce a hbitě jako ledová vločka nesená vichrem. Nesmíš mrkat! Jediná vteřina by tě mohla připravit o možnost vyhnout se útoku. Chceš-li vyhrát, je třeba využít ochromení a rdousit. Jak jednou rivalovi vezmeš počáteční větu, máš vyhráno.

Pokud nestiskneš dostatečně nebo ti sjedou prsty stranou, protivník může ze zoufalství vyvinout poslední pokus o zvrat; sebere kus roztříštěného štítu a hodí ti ho do obličeje – zakoktá. Jestli se toto stane, mé drahocenné dítě, nesmíš váhat! Stiskni, jak nejvíc dokážeš, tak silně, až budeš mít pocit, že už jsi své dlaně ztratil v nepřítelově krku, že už je nikdy nemůžeš vytáhnout z labyrintu jeho frází, které zrají a čekají, až budou moci někoho zranit.

Poslouchal jsi mě pozorně, můj drahý? Budeš si pamatovat vše, co jsem ti svěřila z tajemství přežití? Dobře, hodný chlapec.

Jen ještě jednu věc musíš znát, abys uspěl. Nenech se opít chutí vítězství. Někteří z nás jí podlehli. Ztratili se v ní a sevřeli tak ruce kolem vlastního hrdla.

Na odchodnou už jen radu. Můžeš jí uhnout, nebo tu ránu přijmi, to už je na tobě.

Co se lidí týká, poslouchej ostražitě a mluv, jako bys byl hluchý.

Pojď sem, ať tě mohu políbit na čelo. Jsi můj nejmilejší syn, snad proto, že jsi nejmladší.

Tak už běž, dítě moje!

Nedejte bohové, aby padl do otroctví slova...
Músy jsou nejproklatější z matek, odsouzené jen k samému utrpení.