Sen

Dešťové kapky. Slyším je. Plazí se mi po tvářích a snaží se mne vyrušit ze snu. Usměju se. Běžte pryč, slyšíte? Na vstávání je ještě moc brzy! Venku je ještě tma. A mně se zdá tak krásný sen.

Říkáš mi sladká slova. A já se nedozvídám, že celou dobu jen lžeš. A ty nevíš, že já vím, že … Sedíme nad sklenkou vína a bavíme se jako jindy. Nelétají žádná ostrá slova, která by zabolela jako do srdce vražený šíp. Není třeba řešit, abych o celé věci taktně pomlčela před přáteli a tvými obchodními partnery. A já se nepotácím ven z našeho bytu ve snaze najít kohokoliv, kdo by mi mohl pomoci. Ne, je to jen příjemný večer. Mimochodem, vůbec si nedokážu představit, jak by z toho bílého koberce v předsíni pouštěla krev … Tolik peněz za čistírnu … a všechny ty hloupé dotazy … Hrůza pomyslet!

Avšak můj sen je něčím zvláštní. Vidím ležící dívku skrápěnou deštěm. Možná padla k zemi vyčerpáním, možná jen usnula … co já vím. Kapky se jí plazí po tvářích a dorážejí na její oční víčka s takovou intenzitou, jakoby horečně prosily, aby se probudila a nevzdávala to. Neboj, vyženu je. Jen co …

Redakční úpravy provedla Janel Weil.