Čekej do tmy!

Kostnaté ruce opětovně rvou vlasy. Nehty, otrhané od drásání zdí, tě bodají do nohou. Po celém těle přejíždí mráz.

Díváš se do tmy a její obsidiánově chladná náruč tě objímá. Už se jí nebojíš. Ani zvuků, které ji doprovází. Těch, kvůli nimž jsi nemohla první týden tady ani usnout. A kdybys nepadla únavou, nespala bys do teď. Nevíš, jak dlouho tu jsi. Ve tmě člověk ztratí přehled o čase. Nepoznáš ráno, poledne ani večer. Jen víš, že se jednou za den do tvé tmy prodere záblesk světla. To je doba, kdy ti Pan Osud nosí jídlo.

Ano, Pan Osud. Tak si říká tvůj věznitel. Nebo zachránce? Každý den krajíc chleba a sklenice vody, nic víc… Všechno, co se ti venku zdálo tak důležité, ve tmě ztrácí význam. A ty čekáš. Čekáš, ale nevíš na co! Nemáš přání, sny a skoro ani vzpomínky. Ne, nečekáš na zázrak, ani na smilování. Koneckonců, jsi tu dobrovolně. Lidská troska sedící na studené zemi v ledovém objetí tmy, čekající na něco a nebo taky na nic.

Začarovaný kruh, ze kterého nemůžeš ven. A to doslova. Přemýšlení nebere konce… Krysa, tvoje věrná spolubydlící, sbírá u dveří drobky, které jí tam mileráda necháváš. První den jsi snědla všechno, do posledního kousíčku. Nelíbilo se jí to, cítila ten tvrdý chléb a chtěla jíst. Tak jedla… Tebe. Po noze ti přeběhne pavouk a ty jen nečinně sedíš. Ta díra plná havěti už tě dávno neděsí. Samota by byla horší.

Jsi špinavá. Šaty máš roztrhané a dusivý kašel otřásá tvými vnitřnostmi… Žaludek ti s maniakální pravidelností putuje až do krku, ale vždycky se udržíš. Nechtěla jsi být venku a tak to máš. Proč ti nikdo neřekl, že existují lidé, kteří ti splní přání úplně doslova?

Občas s ním mluvíš. Tedy na něj… A nějaký šestý smysl ti radí, aby sis dávala pozor na jazyk. Víš, že poslouchá. Vždycky pozorně poslouchá. Nikdy neřekneš: "Nech mě být!" protože víš, že on plní přání do důsledků. Už by nepřišel. Už by nebylo na co čekat.

Představa smrti pro tebe vždycky byla tma. Neproniknutelná. Beznadějná. Ledová… Poznala bys vůbec, že jsi mrtvá? Teď, když víš, že takový může být i život? Možná je smrt opravdu Tma. Chtěla bys to zjistit. Trpělivost prý přináší růže. Tak tedy čekej dál! Čekej do tmy…

redakční úpravy provedla Eillen McFir