Vzpomínka na milovanou babičku

Tato povídka je autobiografická. Velmi citlivě vystihuje můj vztah k zesnulé babičce. Protože miluji “přepadovky,“ často jsem přijížděla neohlášená. Do Luštěnic jsem se vždy dostala vlakem nebo jsem našla nějaký ten autobus. To nikdy nebyl problém. S věcmi s sebou jsem si taky nemusela lámat hlavu. Vzala jsem jedno tričko a tepláky. Ostatní věci jsem si u babičky nechávala. Poslední dobou mi mamka ještě vždy přibalila nějaké pečivo, protože babička byla sama a já vždy trvala na tom, aby můj příjezd byl tajemstvím. Stejně by se nikdy nestalo, že bych u babičky měla jen trochu hlad, ba naopak! V autobuse jsem vždy byla hrozně natěšená na to, jak zase babičku překvapím. Babička bydlela ve světle zelené bytovce u hřiště. Z autobusu jsem to neměla daleko,...

Starý deník

Tmavé schodiště jistě pamatovalo i lepší časy. Bylo omšelé a na jeho zábradlí už ležela vrstva prachu. Už dlouho se po těchto schodech nikdo neprocházel. Zůstaly opuštěné stejně jako celý baráček. A najednou bylo slyšet hlasy: „Bože, co to je??“ Dva chlapci a dvě dívky školního věku právě objevili pozoruhodný dům. Nebyl tu žádný dospělý, který by jim něco zakazoval, a tak vstoupili dovnitř. Nemohli si nechat ujít takové dobrodružství. Otvírali skříňky, zásuvky a objevovali různé věci z dřívějších let. Většina z nich byla pokažená, autíčko nemělo kolo, panence chyběla ruka a stolek měl jen tři nohy. Ale byly to krásné věci. Rozhodli se jít po schodišti na půdu, tam bývají ukryty ty největší poklady. Byla rozlehlá tak, že se tu dalo hrát na schovku. V...