DM 1 – Mardom

Noc s nepřítelem Zbytečná smrt Venku už přicházela tma a on se snažil přemluvit ručičky hodin, aby se dále neposunovaly a nenastal čas jít spát. Večer co večer si lehnul, a pak se budil uprostřed divokých nočních můr. Zkoušel všechno možné, aby se normálně vyspal, ale nic nezabíralo. Kombinace léků a alkoholu mu možná přinesla bolest hlavy, ale nedokázala zabránit můrám, aby mu noc co noc křičely pravdu. To co udělal, mu navždy poznamenalo život. Mohl to sám skoncovat nebo zešílet, ale tíhu viny cítil neustále. Ani to by ovšem nesmylo krev z jeho rukou. Zbytečná smrt. Byl vrah. A sám sobě byl největším nepřítelem.

Vyprávění kaštanu

Zdravím vás, moji milí přátelé, co jste mě navštívili.Stojím tu u domu dobrých pár desítek let. Ptáte se, kdo se tu ozývá? Dobrá, představím se vám. Jmenuji se Jírovec Maďal, ale všichni mi říkají Kaštan. Mám i vznešené latinské jméno, ale tak mě nazývají jen botanici. Nejraději mě mají děti, hlavně na podzim, kdy moje malé kaštánky opouštějí rodnou náruč. Poznal jsem mnoho generací dětí. Byly tu děti a děti jejich dětí a všechny jsem měl rád. Byl jsem jejich úkrytem, důvěrníkem i přítelem. A to všechno má brzo skončit. Zbývá mi necelý rok života, ne proto, že bych byl nemocný, ale protože zacláním dalšímu rozmachu. Má tudy vést cesta a já jim překážím. Nevím, jestli je to pravda, ale šeptají si to. Byl jsem zasazen během druhé světové války, brzy poté, co se...

Starý deník

Tmavé schodiště jistě pamatovalo i lepší časy. Bylo omšelé a na jeho zábradlí už ležela vrstva prachu. Už dlouho se po těchto schodech nikdo neprocházel. Zůstaly opuštěné stejně jako celý baráček. A najednou bylo slyšet hlasy: „Bože, co to je??“ Dva chlapci a dvě dívky školního věku právě objevili pozoruhodný dům. Nebyl tu žádný dospělý, který by jim něco zakazoval, a tak vstoupili dovnitř. Nemohli si nechat ujít takové dobrodružství. Otvírali skříňky, zásuvky a objevovali různé věci z dřívějších let. Většina z nich byla pokažená, autíčko nemělo kolo, panence chyběla ruka a stolek měl jen tři nohy. Ale byly to krásné věci. Rozhodli se jít po schodišti na půdu, tam bývají ukryty ty největší poklady. Byla rozlehlá tak, že se tu dalo hrát na schovku. V...