Víra

Z pera Emy Talia. -*- I sám most cítil sílu, pevnost té, která po něm vznešeně kráčela. I řeka se zjevně uklidnila, i ptáci létali pomaleji. Jakoby by všude panoval větší mír a klid. Láska prostupovala krajem, Víra kvetla. Na druhé straně mostu pomalu našlapovalo Zoufalství. S hlavou skloněnou, přes hlavu kápi. Došli k sobě. Ten pohled mrazil. Bolest  se zarývala ostrými drápy hlouběji a hlouběji. Víra slábla. O pár hodin později se začala topit. Někdy ani Víra nestačí, ani ta nejsilnější ze všech. Nestačí. Zoufalství, samo na mostě zvedlo hlavu. Všude ticho, prázdno, pusto. Něco se muselo stát… Křik ptáků ustal. Čas se...

Zoufalství

Z pera Newiky Shelley Lovecraft. -*- Šedé nebe pokryté mlhavými cáry, bez mraků. Zlatě zářící slunce přes něj nepřešlo věky. Dusivý prach pokrývající vše se dostával do plic a každý jeden nádech hrozil záchvatem bolestivého kašle. Procházela ulicí mezi troskami domů, rozhlížela se, pátrala očima a volala. Tak hlasitě, jak jí to jen poslední síly dovolovaly. Proč teď? Proč tady? Kam jen mohlo běžet? Pak to spatřila. Téměř vprostřed malého náměstíčka leželo drobné tělo, které pokrýval prach, stejně jako vše kolem. Dala se do běhu, zakopla a dopadla na kolena zajíkajíc se pláčem. Ztratila důvod žít. Ani mladičká lilie vyrůstající mezi ručkami dítka jí jej...

Upřímnost

Z pera Nebelbracha Mechachy. -*- Ráno všichni smutně koukali na mrtvé gerbery. Vedoucí Lhoták jednu vytáhl z půdy a prohlédl si ji: „Je to jasné, má spálené kořeny.“ Zle se podíval na Zdeňka. „Co jste jim to tam nasypal?“ „Přece to hnojivo, co včera přivezli. Říkal jsem vám, že se spletli a dovezli špatný typ, ale vy jste mi řekl, ať vás nezdržuju, že jsem nový a houby tomu rozumím a že mám použít, co poslali.“ „Vy jste upřímný jak gerbera, že jo. A taky ve zkušební době. Tak se sbalte a ať vás tu už nevidím. Buďte rád, že vás tu škodu nenechám...

Statečnost

Z pera Princess Star. -*- Po oné hodině bylinkářství, na které se paní profesorka tak rozčílila, se Betty rozhodla, že zajde do školních skleníků a doplní si k bršlici kozí noze výkres, aby na ni madam Aki rovněž neseslala svůj hněv. Nebylo těžké do skleníků zajít a bršlici nakreslit. Oříškem bylo hotový výkres odevzdat madam san Marino. Na statečnosti Betty nepřidávalo ani to, že cestou zpátky do hradu potkávala hloučky studentů, kteří vzrušeně debatovali o tom, jak profesorka bylinkářství zuří. Hodnou chvíli stála Betty před kabinetem, než se odhodlala zaklepat. Madam otevřela dveře s podmračeným výrazem. Jakmile však výkres spatřila, opět se pomalu začínala...

Lakomství

Z pera Melisy Pestré. -*- Kdysi žil v jedné vesnici muž. Ten se strašně nerad o něco dělil. Všechno chtěl mít pouze a jenom pro sebe. Jmenoval se sice Petr. Kvůli jeho povaze mu však nikdo neřekl jinak, než lakomec. To ho ale netrápilo. Na druhých lidech a jejich názorech mu totiž vůbec nezáleželo. Hlavní pro něj totiž bylo to, že on sám bude mít všeho dost. Ostatní lidé se zprvu snažili přivést ho na lepší cestu. On jejich pokusy ale vždy pouze zadupal do země. Brzy to tedy vzdali. A on si dál žil svůj osamělý život tak dlouho, dokud ho nakonec neukončila smrt.