Lstivost – Opravdu

Z pera anonymního autora -*- „Miluju tě.“ Ta slova přišla tak nečekaně, až sebou trhla. Naštěstí se zdálo, že si toho Patrik nevšiml. Několik vteřin ticha, výrazně delšího, než je v této situaci obvyklé, jej přinutilo otázku zopakovat. „A ty?“ zeptal se. V jeho hlase zazněla nejistota. „Jistě,“ zalhala Tereza. Uvědomila si, že ta slova vypustila z úst s překvapivou lehkostí. Vlastně to ani nebolelo, ji tedy rozhodně ne. Opět si byla jistá v kramflecích. Něco v jejím hlase však přinutilo Patrika zvednout obočí. „Opravdu?“ „Opravdu,“ usmála se sladce a objala jej, aby se mu nemusela dívat do tváře. Nějakou chvíli to ještě vydrží....

Podvod

Z pera Simelie Mallorny -*- „Jak jsem říkal, vylíhne se z něho Severoamerický duhový. Cena je dost velká, ale víte přeci, že tento druh je moc vzácný.“ přesvědčoval profesorku Elat překupník a profesorka plna nadšení mu předala úspory a dračí vejce si odnesla. Když přišla domů, hned se jala o vejce starat. Když však vejce bezpečně uložila, všimla si, že jeho duhová struktura je narušená a má na prstech barvu. Takhle přeci to vejce nevypadalo, když ho získala. Vzala tedy vodu a omyla šupiny na vejci, jaké bylo její překvapení, když barva šla poměrně snadno dolu. Došlo jí, že byla podvedena, nebyl to vzácný...

Spravedlnost

Z pera Saiph Lacaille -*- Hlásali, že každý dostane, co si zaslouží. Říkali, že vyslechnou každého a rozhodnou dle nejlepšího vědomí a svědomí tak, aby viník nikdy neušel trestu. Slepota, váhy, nadhled, žádné bezpráví. Jednoho soudce z lidu jsem znával. Chodíval oblečen v šedém hávu, nikdy se neusmíval. Jeho náhled na svět byl jednoduchý – provinil ses, pykej. Dlouho jsem si myslel, že má pravdu. Jenže… pak jsem jednou při průjezdu vesnice na chudém jihu viděl krást stařenku chléb, aby nakrmila hladové vnouče. Potrestal ji useknutím dvou prstů. Tehdy mi došlo, že spravedlnost nemůže být slepá. Jak ostatně říkal i Villon: vlky z lesů žene...