Obžerství – Půlnoční vábení

Z pera Gity Hrdličkové -*- Mohlo být tak kolem půlnoci, všude kolem tma, ticho a klid. Mou tvář jemně osvětlovalo mdlé světlo, tak akorát, abych viděla na ten nejlákavější obsah své lednice. Natáhnu ruku pro sladké dortíčky. Ty jsou malinké, na váze se to ztratí, řeknu si… a už si cpu do pusy kus řízku, protože to chce nějaký solidnější základ. Kus sýra jen tak na chuť a zbytek kompotu, protože se fakt povedl a jistě by se do zítra zaručeně zkazil. Náhle se v kuchyni rozsvítí: „Drahoušku, co to tady provádíš?!“ Jen zmateně zamrkám: „Copak ty jsi ještě…. neměl nikdy uprostřed noci… hrozný...

Autor : dne 10/02/2021 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

O smutném štěňátku

Bylo, nebylo, kdysi před dávnými časy stála vysoko v horách jedna osamělá chaloupka. Byla to chaloupka větší, spíše by se řeklo hospodářské stavení. Nikdo už neví, kdo ji vlastně postavil ani kdy. V čase, kdy se udál náš příběh, v ní žil jeden muž. Po celá léta osamocen, jen s několika zvířecími kamarády. Dolů do údolí sházel muž, jen když potřeboval koupit něco na trhu, třeba provaz nebo motyku. Jinak většinu jídla si obstarával sám. Po společnosti netoužil, byl tak trochu mrzout. Jednou, se však nevrátil z trhu sám. Přinesl s sebou malého pejska. Pejsek byl celý bílý, jenom kolem čumáčku měl černý flíček. Pán měl štěňátko moc rád a často si s ním hrál. Ovšem ostatní zvířátka neměla štěňátko ráda. Hodně na něj žárlila, že se mu pán tak věnuje a hraje si s ním....

Autor : dne 10/02/2021 | Z křídel můr | 0 komentářů

Naděje – Ve spárech stínů

Z pera Rogeriny Retty Mailor. -*- Umírám? Blíží se. Stíny přicházejí ze všech stran. Poštval jsem je proti sobě, aniž bych vlastně věděl jak. Tma je ale může zničit. Ve tmě stíny neexistují, protože není světlo. Z posledních sil podívám se k obzoru. Slunce zapadá. Snad ještě není vše ztraceno. Dokážu-li utéct stínům ještě na několik minut, mohu to zvládnout a mohu to přežít. Pospěš si, přemlouvám slunce v duchu. Zachraň mě. Slepě žadoním a doufám. Srdce mi buší jako zvon a já utíkám. Sotva popadám dech, přesto to nevzdávám. Stíny po mně natahují své dlouhé ruce a já zavírám oči. A poslední paprsek slunce...

Autor : dne 10/02/2021 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Závist

Z pera anonymního autora. -*- Mladý muž procházel moderní ulicí, smutně hleděl okolo sebe a v očích mu planula závist. ,,Dobré odpoledne, mladíku. Pročpak tento pochmurný výraz ve tváři?“ zeptal se ho stařeček s tajemným úsměvem na rtech. ,,Cožpak to nevidíte? Ulice plná bohatství, lidé si tu musí žíti jako v bavlnce. Co já bych za takový přepych dal. Mé sídlo je oproti tomuhle prosté nic.“ ,,Chudší bohatším závidí, své bohatství přitom nevidí. A ti ještě chudší závidí těm chudším, závist v této době nezná mezí. Važte si svého bohatství a nehleďte na ostatní, budete značně šťastnější.“ řekl stařeček a s těmito slovy se...

Autor : dne 10/02/2021 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů