Naděje – Ve spárech stínů

Naděje – Ve spárech stínů

Z pera Rogeriny Retty Mailor.

-*-

Umírám? Blíží se. Stíny přicházejí ze všech stran. Poštval jsem je proti sobě, aniž bych vlastně věděl jak. Tma je ale může zničit. Ve tmě stíny neexistují, protože není světlo. Z posledních sil podívám se k obzoru. Slunce zapadá. Snad ještě není vše ztraceno. Dokážu-li utéct stínům ještě na několik minut, mohu to zvládnout a mohu to přežít.

Pospěš si, přemlouvám slunce v duchu. Zachraň mě. Slepě žadoním a doufám. Srdce mi buší jako zvon a já utíkám. Sotva popadám dech, přesto to nevzdávám.

Stíny po mně natahují své dlouhé ruce a já zavírám oči. A poslední paprsek slunce zmizí.

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.