Bobří pohádka

Bobříka spánku a hezky ve formě básně pro vás ulovila slečna Petromila Nivalis. -*- Povím vám pohádku, o bobřím mláďátku. Co nechtělo spát, chtělo si jen hrát. Hračky rozházené všude, mládě neposedné, co z tebe jen bude! Nechce se ti spát, nemůžeš si jen hrát! Bobřík však víc a víc, utíká do světa, kde je  hra a smích. A co dělám já? Smí být to, co je zábavné, na chvíli i nesprávné? Vyměním smích a zářící bobří očka? Nepořádek přece počká, půjdeme si hrát, bobříku, už nemusíš spát. Chci, abys byl spokojený jen, jednoduše a prostě, každičký den. Zítřku nechme povinnosti, užijme si nevinnosti. Vždyť žijeme ve společnosti, kde smích se stává minulostí. Bobřík usnul tamhle v koutku, jak mávnutím vrbového proutku. Zapomeň teď na starosti, slzy jsou už...

V hlavě

Pojďte vstoupit do cizích světů s bobříkem a slečnou Mayou Prinz. -*- Nabodla jsem kus slaniny na vidličku a vložila ji do úst. Žvýkala jsem pomalu a pečlivě, snažila jsem se přitom zpracovat události posledních několika dnů. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že se tohle všechno skutečně stalo. Odjezd na Akademii byl to nejmenší. S tím jsem počítala. O tom jsem věděla. Předpokládala jsem to dlouho předtím, než se o tom tetička vůbec zmínila – bylo zřejmé, že netuší, co si se mnou počíst; ostatně jsem to nevěděla ani já sama. Obě jsme doufaly, že na Akademii ovládnu, co umím, ačkoli jsme každá doufala v trochu jiný výsledek. Ale ten zbytek… Očima jsem krátce zalétla k zachmuřenému muži o několik stolů dál. Ví o tom on vůbec? Přišlo mi, že ani neuznává mou existenci…...

Všechno špatně

Jak už nadpis napovídá, příběh slečny Miy byl sepsán pro bobříka strachu… -*- Černota by se v těchto místech dala krájet. Elektrické lampy tu stojí dost nahodile, navíc vypadají značně zastarale a vydávají jen tlumené světlo. Mezi jednotlivými svítidly se tak dostávám do míst, kde si stěží vidím na špičku nosu. Tato část hřbitova je méně udržovaná, chodníčky zarostené trávou, dosahuje mi po kolena. Všechno tu vypadá tak děsivě. Náhrobky. Obrysy hrobů. Pokroucené sochy. Neměla jsem sem chodit. Byl to hloupý nápad. Rozhodně jsem tu neměla chodit sama. Mám nepříjemný pocit kolem žaludku a to nevěští nic dobrého. Pokaždé, když mě přepadne tento pocit, dopadne to špatně. Tak rychle, zařídím, co je potřeba a vypadnu odtud. Baterka se mi v ruce chvěje, pak párkrát...

Studentská rapsodie

Slečna Vilja Carrie Dechant spolu s bobříkem veršů vám připomenou, že student, ten těžký život má… -*- Profesor neví, jak těžký život student má. Student strachem třese se, co zase vyfasuje, a jen tápe, kdy s úkoly všemi se popasuje, když profesor mu další práci za úkol nakládá. Každý prvák dobře ví, že předměty jsou důležité, nejlepším jsou způsobem, jak znalost procvičit, jak v učení nepolevit a schopnosti své vylepšit, že vědomosti nad zlato jsou a úlohy zapeklité. Však kdo by z toho neměl krutý bolehlav, když stále nějaký ten hotový úkol schází, když je jen práce a úleva stále nepřichází, když Nebelvír musí zvládat co Bystrohlav. Vědomostí totiž na světě je příliš mnoho, by do dětské hlavičky pohodlně vešly se. Mají-li všechny úkoly nějak zvládnout se,...

Déšť pod hvězdami

Nazujte si pohodlné boty a následujte slečnu Klotyldu Malíkovou. Bobřík toulavých bot je již připraven strávit noc pod hvězdami. -*- Nádraží bylo obvyklou směsicí zvuků, tou podivnou kakofonickou harmonií. Občasné hlášení nádražního rozhlasu se mísilo se skřípotem brzd, duněním pražců, nadšenými výkřiky při shledání, spoustou rozhovorů malých i větších skupinek, občasnými prosbami o radu i dotazy obsluhy prodejních okének. A také se znělkou, samozřejmě, a s občasným syčením automatu na horké nápoje. Riki šťastně vplula do toho mikrosvěta a záhy k jeho hlasitosti přispěla, když na ni začali volat a mávat její kamarádi. Vesele jim pozdravy oplácela, ač u toho stihla hodit lehce teskný pohled právě po nápojovém automatu. Obvykle si u něj mezi koupením jízdenky...