VD1 – Matouš 2019, 21, 1–16

Stoslůvka ke Květné neděli sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. * Když se přiblížili k Praze, poslal Ježíš dva učedníky. Řekl jim: „Ve vesnici před námi naleznete u Alberta moped. Přivezte ho. Kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“ Učedníci šli a učinili. Jel do města a všichni volali: „Hosanna!“ Když vjel do Prahy, nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Odpovídali: „Prorok z Ostravy.“ Z obchodního centra vyhnal prodavače, z banky bankéře; řekl jim: „Obchod budiž poctivý, nebo nebudiž vůbec.“ Uzdravil slepé a chromé. „Nekalá konkurence!“ křičeli lékaři a lékárníci. „Nepřeje obchodu!“ křičeli politici a podnikatelé. „Ukradl mi moped!“ křičel jiný. Ale lidé jásali a chtěli ho volit. * … nalistovat další kapitolu Autorkou ilustrace...

* Velikonoční drabblování *

Milovníci drabbles, pozor! Po čase je tu další výzva právě pro Vás, co rádi píšete stoslůvky na nejrůznější témata a zadání. Velikonoční čas si zpříjemníme právě psaním stoslovných příběhů, ale nebude to jen tak. Pečlivě čtěte zadání a jdeme na to! Na každý z devíti velikonočních dní od Květné neděle až po Velikonoční pondělí je tu speciální zadání, na které napíšete příběh o délce přesně 100 slov. Na každé z nich budete mít dva dny a soutěže se budou postupně objevovat v síni soutěží na hradě, vždy označené písmenky VD a dnem, ke kterému se vztahují. Můžete poslat jednu z nich, nebo postupně všech devět, to je jen na vás. Každé drabble bude mít vlastní pointu, nějaké překvapení, vtip, zkrátka něco navíc, přidanou hodnotu. Pokud chcete, přidejte název – ten se...

Život s koňmi – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Nevěděla jsem, co dělat, ale jedno bylo jasné. Nemohli jsme zůstat v letadle. Táta nakonec zase otevřel obrovské letadlové dveře a začal se s protivníky obyčejně rvát. *Bum*   Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohla být tak slepá, honilo se mi hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se ji to osudným! Cítila, co ji to sledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jednou! A ještě druhé oko! Jak jsem to mohla dopustit, pomyslela si. Únava a bolest svalů ji zalézala až do morku kostí. A vtom ji to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela....

Probuď se, nebo zemřeš – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musím vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý? Honilo se mi hlavou. Moje myšlenky běžely jen o něco málo rychleji než já. Pokud budu jen trochu pomalejší, stane se mi to osudným! Cítil jsem, co mě pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v mé hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit? Pomyslel jsem si. Únava a bolest svalů mi zalézala až do morku kostí. A vtom mě to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval jsem, a bylo to, to poslední, co jsem si pomyslel.   Riana byla zrádce? Ale proč? Jak? Hlavou se mi to motalo stále dokola a pak mi to došlo… došlo mi to, co znamenaly ty její výrazy od doby co Ceirana...

Anyon – město magie – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Z temnoty ho probudil pocit nárazu a vlhkosti. Šok jej probral a vdechnul tak vodu, oči pálily z chladu, kterému byly vystaveny. Někdo s ním trhnul jiným směrem a tím dostal jeho hlavu z vody. Zalapal po dechu a pokusil se zamrkáním rozjasnit své vidění, avšak byl opět ponořen a vystaven dalšímu šoku. Následovalo další prudké vyjmutí z vody, avšak po něm už zůstal venku. Postupně si uvědomil, že je umístěný hlavou dolů nad kádí vody, spoutaný řetězy. Pokusil se zaostřit své vědomí k onomu šestému smyslu pro magii, ale nacházel jen prázdné místo. Teprve po této snaze se začal rozhlížet okolo a zjistil, že proti němu sedí na židli Estana – zranění očividně...