Jen jednou člověkem – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel.   Alespoň se mu to tak jevilo. Po chvíli se Derrick zvednul ze země v potemnělé, vlhké kobce, z jejíhož stropu pomalu ukapávala voda. Proboha, pomyslel si Derrick, už je to tu...