Sbohem a nashledanou – 1.
Osmé soutěžní dílo se právě představuje. „Otevři oči a pohlédni“ pronesl jemný ženský hlas. „Stačí jedna chyba a jsou moji!“ zasmál se. „O tom pochybuji, drahá“ odporovat druhý. Z mlhy vystoupila mužská postava, dobře stavěná, sen všech mužů. Chraplavě se zasmál. „Jsou silní. Všichni“ nechal se slyšet. „Ale, nepovídej. Nejsou všichni jako my. Mají své slabiny. Choutky. Přání? Ano, ale i chamtivost, bezohlednost a být vítězem nad ostatními. V tom jsou porazitelní.“ Muž natáhl ruku a z mlhy vyklouzla jemná ručka. Nikdo by neřekl, že by tato chladná, krásná ruka mohla ovládat tak děsivé umění, že se o tom bojím vyprávět. „Ano, to máš pravdu“ smutně povzdechl. Upřel zářivě zlaté oči do mlhy a nepatrně se usmál. Jeho již tak nádherná tvář ještě víc zkrásněla a on...
Těžká chvíle – Část prvá
Sedmé soutěžní dílo se právě představuje. Kdesi daleko a přehluboko v lesní tišině poblíž veliké hory z tmavého kamene udávali se jednoho dne věci velmi zvláštní… Slunce bylo na ústupu však neztratilo svůj zlatý jas. Náhlý, teplý vítr pohladil trávu a ticho přerušili nevídané zvuky. Klap! Lesní zvěř vylekaně utíkala do svých skrýší. Plesk! Jeleni spěšně ukončili svou odpolední siestu. Bum! Zajíci svou povahou lekaví, vyskočili z trávy ve žhavém úprku. Třask! Dokonce i starý a veverák, který viděl už mnohé divy raději zalezl do bezpečí dutiny stromu. „Ee?“ vyhrkl jeden ze čtyři náhle zjevivších návštěvníků. Vskutku zvláštní človíček. Inu jako ostatně každý hobit. Světlé, jemně zvlněné vlasy v krátkém sestřihu odráželi slunce natolik, že pod nimi zanikali krásné...
Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 1. kapitola
Šesté soutěžní dílo se právě představuje. Vyšší moc se posadila, podrbala se na hlavě a zamáčkla veš. Zívla. Neobtěžovala se ani zadělat si rukou ústa. Rozhlédla se po okolí. Neviděla však nic zajímavého. Svět rádoby inteligentních ras by po několika tisíciletích znudil úplně každého. „Ňauuu?“ Zničehonic se ozvala do této chvíle neviditelná zrzavá koule, která si právě protahovala své čtyři tlapky a ocásek. „Prrrrrrsk!“ Kocour se zničeně otřepal. „Cože? Třicet tisíc?“ Vyšší moc znaveně povstala. Odrbala ze sebe zbytky mechu, různých kapraďorostů a jiných travin. „Gllll, glum, glum, gill….,“ z miniaturní pukliny se právě vynořil Guláš. Zamrkal mastnými oky a nepřátelsky si měřil Vyšší moc. „Ňau!“ Kocour souhlasil. „Na to tedy zapomeňte, oba!“ Vyšší moc uraženě...
Část první – Via Lucis?
Páté soutěžní dílo se právě představuje. I stalo se zvonění, i stal se neklid. Svět, jak jej známe, skončil. I začala nová doba… I přijde znovu čas neklidu, i znovu čas zvonění. Modleme se, neboť je čas… Místnost připomínala obrovskou kancelář. S kójemi, pečlivě poskládanými věcmi na stole a točícími židlemi, na kterých se dalo houpat. Jen gotická klenba stropu naznačovala, že se nejedná o nově vystavenou budovu. Nebýt kójí připadala by nezasvěcenému pozorovateli jako chrám. Nezasvěcený pozorovatel by měl pravdu. Opravdu to byl chrám. Kdysi. Než ho obsadili a udělali si z něj pracoviště. Helena to upřímně nenáviděla. Nesnášela svoje zaměstnání, místo, kde ho musela vykonávat i úděl, který to znamenalo pro lidičky, kteří patřili do jejího světa. Ano,...
Vypravěč
Čtvrté soutěžní dílo se právě představuje. Na první pohled vás tato skupinka musela zaujmout svojí nesourodostí. Mě samotného upoutala jako první Niadme, lesní víla, která vypadala, že se každou chvíli rozplyne v dým. Mohl jsem jen hádat, proč národ lesních víl vybral právě ji. Vypadala jako malá holčička a já si ji hned zamiloval. Doufal jsem, že svůj úkol splní a její rod bude moc žít další tisíciletí. Poté můj zrak sklouzl na elfí princeznu. Na první pohled bylo jasné, že to bude právě ona, kdo bude vyvolávat potíže. Arogance z ní byla cítit na míle daleko. Dodnes si nepamatuji, jak se jmenovala. Neměl jsem důvod se o to snažit. Malý hobit byl třetí, který byl ochotný obětovat svůj život, aby pro svůj rod vydobyl právo na další život. Byl jediným ze zástupců,...
Tisíciletí čtyř – 1. část
Třetí soutěžní dílo se právě představuje. Ne každý si uvědomuje, co všechno je součástí smrti. Někdy totiž nestačí jen to, že vaše srdce naposledy rozežene kyslík do vašeho těla. Mnohdy se totiž stane, že vaše duše se z místa smrti prostě nemůže hnout a vy jste tak vězněm i po smrti. A někdy jste jím třeba i tisíce let. Jsou místa, která se ani za tisíc let nezmění. Možná proto byl dnešek tak vyjímečný. K obrovské hoře, kterou nenajdete, pokud nevíte, kde přesně je, se přiblížily čtyři postavy. Mohlo jich být pět, ale není, díky mně. Včas, pokud se dá řící, že je byl určený čas příchodu, se před obrovskými dveřmi, jakoby vytesanými do skalnatého povrchu, objevil na první pohled vyšší člověk. Na druhý pohled to byl jeden z nejvznešenších elfů, bílé vlasy byly...
Zkouška posledního rodu – Část první
Druhé soutěžní dílo se právě představuje. Daleko, někde v zemích Darnianu, na vrcholku hory se v zákrytu šedých mraků tyčí vysoká skála. Obyvatelé těchto zemí se jí už dlouhá léta bojí a šíří o ní různé pověsti. Celému Darnianu vládnou čtyři vládkyně a čtyři vládci společně pod názvem Vyšší moc. Nikdo neví, co jsou tyto bytosti nebo síly zač. Možná bohové, možná jen obyčejní smrtelníci. Jisté ovšem je, že společně ovládají téměř celý svět a zajišťují mu rovnováhu mezi bytostmi i přírodou a mezi rasami zároveň. A nyní, když nastal ten čas, se za touto skálou, nahánějící hrůzu už od pohledu musí vydat čtyři zástupci svého druhu. Budou povinni projít otvorem ve skále a dostat se tak do jeskyně, v níž se podrobí zkouškám. Na každou rasu čeká jiná rafinovaná lest a...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
