Zrození dravé šelmy

Projedu celou vesnicí a zastavím se až u posledního domu, dá-li se to polorozpadlé stavení vůbec nazvat domem. Znechuceně si odplivnu. S mírným pobavením zaznamenám pohoršené tváře několika usedlíků. Rozhodným krokem se vydám za jedním z nich.Bez nejmenšího zaváhání rozrazím branku u plotu. Nakopnu nejbližší slepici a sleduji, jak se s poděšeným kvokáním snaží dostat z mého dosahu. „Hej, ženská jedna pitomá! Co si myslíš, že děláš?“ zařve na mne zřejmě její majitel. „Hledám hospodu a informace,“ ušklíbnu se. „Hospodu nemáme a nic ti neřeknu. Koukej mazat tam, odkud jsi přišla a raději si hleď svých faganů a plotny!“ mužík je už téměř u mě. V ruce svírá klacek a kdyby měl místo očí dýky, jsem již dávno mrtvá....

Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 5. kapitola

Poslední kapitola povídky je právě zde! Vyšší moc se podívala na své společníky. Guláš zamrkal všemi mastnými oky a Kocour naježil hřbet. Vyšší moc kývla na souhlas. Začala zpívat. Skála se roztřásla. Vchod, kterým přišli, zmizel. Zavalilo ho kamení. Víla celý výjev pozorovala zcela nezúčastněně. Dnes toho zažila více, než všechny její sestry za celý svůj život a patřičně ji to poznamenalo. Přišla i o ten zbyteček zdravého rozumu, který kdy měla. „Tak vílo,“ promluvila Vyšší moc. „Já, Kocour i Guláš odejdeme. Na Guláše čeká jeho žena Bramboračka, Kocour bude zase prohánět všechny kočky a já se potřebuju vyspat. Tvým úkolem bude najít cestu z této hory, je ti to jasný?“ Víla si strčila palec do pusy, avšak nepromluvila.¨ „Ňáú?“ „Glum…“ „Ňáu!“ „Glum!“ „Kušujte“...

Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 4. kapitola

Čtvrtá část povídky je tady. Vyšší moc pouze pokynula svým poskokům a ubohému zbytku, který měl za úkol zachraňovat vlastní rasu. Zamířila na druhý konec jeskyně, kde se nacházela veliká puklina, která vedla kamsi do dáli. „Ehm,“ Vyšší moc si odkašlala. „Kocoure?“ „Ňáu?“ „Jaký je další úkol?“ „No, to si už z nás děláš srandu!“ Lidská žena se mračila. „Tím chceš říct, že si ho nepamatuješ?“ „Tak podívej se, ty chytračko, čtyři úkoly by sis nezapamatovala ni ty! Měla jsem na to pouhopouhých tisíc let!“ Bránila se Vyšší moc. „Ňau, Prrrrsk!“ „No jasně!“ Ťukla se do čela Vyšší moc, napřed musíme sejít po tamté nebezpečné cestičce!“ Jako první vyrazil do tmy Kocour. V tlamce nesl Guláše, který pouze nepatrně hřál. Jakmile ostatní zjistili, že je zde nečeká žádné nemilé...

Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 3. kapitola

Třetí část povídky je tady. * Jako první se po tom nebezpečném žebříku vydala víla. Byla nejlehčí, ale nikdo si už nepoložil tu neméně důležitou otázku, zdali je také nejšikovnější. „Pravá ruka, levá ruka a pravá noha, levá noha, pravá ruka, levá ruka…,“ snažila se napovídat Vyšší moc. Povzdechla si. Znechuceně odhodila zbytek doutníku kamsi do dáli. Víla se držela jako klíště. Z dálky k ní pronikl hlas: „Levá noha…,“ Aha, pomyslela si, už to chápu! S vítězným úsměvem tedy natáhla pravou ruku. Bum! Prásk! Křáp! Celá jeskyně se zatřásla v základech. Víla zalapala po dechu. S výkřikem na rtech padala do hlubin. „Hm, tady je někdo tak nedočkavý dalších úkolů, že se to rozhodl vzít zkratkou,“ poznamenala lidská žena. Ozval se tlumený dopad a vzlykot. Vyšší moc...

Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 2. kapitola

Druhá část příběhu právě začíná. „To bylo jako co,“ mračila se elfka a setřepala ze sebe většinu mouky. „Myslela jsem, že zde mám zachraňovat vlastní rasu. Kdybych měla ráda levný triky, zajdu si do jakéhokoliv lidského brlohu.“ „Kdybych já měla ráda mastné vlasy a špičaté uši, zajdu si zas do elfího pelechu,“ reagovala na urážku lidská slečna. „No dovol, zrovna před měsícem jsem zmokla. Takže si vlasy dalších deset let mýt nemusím,“ elfka se zatvářila uraženě. „Ehm… no tak…. Máme přece důstojnější poslání než dohadovat se o nadřazenosti jednotlivých ras,“ snažila se zasáhnout do počínající hádky Vyšší moc. „Jenom lituji elfské muže, pokud jejich ženy vypadají takhle,“ nedala se odbýt lidská potvůrka. „Nos máš větší než Vítězný oblouk, plochá jak deska,…. Kdybych...