Temná doba
Temná doba není jen všude kolem nás, ona je i v nás…Černý plášť, zrod temnoty věčné, dlouhý jak nekonečný žal, tak proč jsi mi jej, cizí pane, navěky dal? Jak dlouhá je věčnost? Proč jej musím nést? Je to snad má povinnost? Tvoří mi v životě neznámý most? Dej mi ho, ať už je čím chce být, obleču si ho, když je mi souzen. Kdy mi oblek vezmeš? Až mé srdce přestane bít? Asi nikdy neskončí tento tmavý den.
Přání
Kapky lehce dopadly na okenice, pomaličku stékaly, až zanikly ve vrstvě vody ukotvené v mezírce pod oknem. Putování kapek sledovala mladá dívka, snad už dosáhla sedmnácti let. Ve tváři se jí zračil smutek. Seděla ve své potemnělé místnosti a na stole jí v příšeří svítila jen svíčka. Vedle ní ležela pohozená hůlka a hromada knih, o které se dívka nyní opírala. Pohrávala si s tužkou a do papíru vrývala své jméno. Rowena… Slunce již dávno zapadlo a nebe brázdily červánky nad hradem jménem Havraspár. Rowena je mladá dívka vychovávaná svými prarodiči, neboť otec v Rowenině brzkém věku umřel a matka ze žalu nad jeho ztrátou uprchla do lesů. Nyní Rowenu její babička s dědem vyučovali umění kouzel. Byť již jako mladá vykazovala nepopiratelnou schopnost čarovat,...
Království Araxie – IX. Oslavy a Netykovo druhá smrt
Když se vzdaly poslední zbytky královské armády, začalo se slavit. Lidé provolávali na náměstích slávu vítězům a rodu Hrabivců a ještě více Prchalovi a úplně nejvíce Netykovi, který byl pro ně největší hrdina, jakého Araxie poznala. Mocný čaroděj na straně práva, ochránce nevinných. Ty tam byly časy, kdy lidé Netyku proklínali a měli z něho strach. Věřili, že to byla práce krále, který se snažil Netyku uvěznit. Teď to byl hrdina a všichni mu provolávali nehynoucí slávu. Na jeho počest se pojmenovávaly ulice, stavěly památníky, odhalovaly sochy. Města po celé zemi ho zvaly na oslavy a Netyka neodmítal. Všude jej obklopovaly davy jásajících lidí a na jeho počest se pořádaly nekonečné hostiny . Oslavy trvaly sedm neděl a byly zakončeny obrovskou slavností v samotném...
Království Araxie – XV. Nepříjemná novina
Netyka, exkomorník Prchal, slečna Kristýna a její bratranec Hrabivec zrovna zasedali k večeři. Seděli ve stejné jídelně jako před rokem, kdy na sídlo Hrabivců přijeli. Dokonce i večeře byla stejně bohatá, jako tenkrát. Jak se Netyka brzo dozvěděl, slečna Kristýna chtěla tento večer oslavovat. „Dneska mi řekl hrabě z Vrchního Března, že konečná porážka králových vojsk je na dosah. Král zaplatí, za svou zradu a za všechny lži.“ „Hurá!“ zvolali všichni sborem a dali se do jídla. Když pak odpočívali s plnými žaludky a s mírnou hladinou alkoholu v krvi, přišel sluha s naléhavou novinou. „Promiňte, že ruším, je tu posel od hraběte z Vrchního Března. Říká, že je to naléhavé.“ Slečna Kristýna dala znamení, ať vejde. Posel předstoupil a...
Setkání v minulosti
Co má znamenat ten povyk? Co se to děje? V hlavě se mi ozývá vzdálený křik, a tak ospale otevřu oči. Rozhlížím se po pokoji a…Vůbec nejsem u sebe doma. Pomalu se posadím a pozoruji dřevené stěny, v rohu pokoje slámu a na stěně jedno obyčejné zátiší s jablkem, navíc nedokončené. Kde to proboha jsem? Vstanu a rozhlížím se po svém oblečení, na kusu dřeva, který má pravděpodobně sloužit jako židle, najdu otrhané oblečení. Jediné, co leží na ošuntělém stole, stejně jako doma, je má hůlka. Nechápavě se obléknu, zastrčím si do vnitřní kapsy šatů svou hůlku a vyjdu ven pátrat po původci toho rozruchu. Procházím temnými uličkami mezi obyčejnými středověkými domky, až dojdu na „náměstí“. Všude okolo byly zapadlé a polorozpadlé domky. Na onom náměstí se...
Hrozba z vesmíru – 10. Déšť
Zato ráno je přivítalo vskutku netradičním probuzením. Vzbudili je velké hlasité rány ozývající se téměř nepřetržitě ze všech stran. Současně je také probudil velký chlad, neboť se ochladilo nejméně o dvacet stupňů. Mike se donutil vylézt zpod travnaté teploučké deky a vystrčit hlavu ven, aby zjistil, co se to venku děje. To neměl dělat. Bylo mu, jako by vlezl pod proud vody. Jakmile totiž vzhlédl ven přímo doprostřed obličeje mu skápla taková kapka vody, že byl okamžitě mokrý na kost. Tak vida. Déšť tu mají. Ale vůbec ne příjemný. Opravdu velmi chladná voda, průměr kapek mohl být tak pět, šest centimetrů. A naneštěstí, jak se Mike lekl, co že se to děje, otevřel pusu a část vody chtě nechtě ochutnal. Brrr, připadal si jako při koupeli v Mrtvém moři, tak byla...
Hrozba z vesmíru – 9. Šavlozubý útočník
Po jídle se uložili k spánku. Před usnutím ještě Pete vykládal Mikovi hrůzostrašné příběhy, prý aby se mu lépe usínalo a měl krásné sny. Právě když se konečně odebírali do říše snů, ozval se blízko hrozný řev doprovázený tichým kňučením odněkud z bližší vzdálenosti a najednou oba strnuli. Něco jim skočilo do příbytku a choulilo se to k nim. Náhle spatřili ty zářivé oči. Kde jen je viděli? Aha, už ví. Jsou to modrá očička jejich celodenního průvodce. Lekl se řvoucího vetřelce tak, že dokázal překonat svůj strach z ohně a přišel k těm dvěma, které už přeci znal a nyní u nich hledal pomoc a bezpečí. Když zvíře zařvalo znovu, tento tvoreček skočil Mikovi do náručí, celý se třásl a nemínil se za žádnou cenu odtam vzdálit. Teď teprve Mike ucítil hebkost jeho kožíšku....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
