Hrozba z vesmíru – 11. Whisky
Druhý den hned po ránu Mike zjistil skvělou věc, a to, že voda v jejich tůňce už chutná zase jako dřív. Žádná slanost. Dobrý začátek nového dne. Dopoledne se šli opět koupat do jezírka, dováděli s Mazlíčkem a bylo jim krásně. Odpoledne se vydali dále na průzkum a přitom zjistili, že je tu další zvířecí druh. Znenadání se kousek před nimi objevilo zvíře. Bylo trochu podobné tygrovi, akorát mělo dvě hlavy a obě dvě na ně cenily zuby. Kamarádi si už mysleli, že je po nich, v tom se ovšem objevil Mazlíček, který se před tím někam zaběhl a právě ve chvíli, kdy zvíře vyrazilo k útoku, přiběhl, celý se zježil, vydával příšerné zvuky. Šelma na nic nečekala, otočila se a rychle utíkala pryč. Teď teprve poznali, jak je pro ně Mazlíček důležitý a neocenitelný. Vždyť nebýt...
Noční můra
Povedená hororová povídka z Literárního semináře. Pomalu se probouzím z nedlouhého spánku, hlava mi třeští a oči otevírám jen pozvolna. Trochu zamrkám, a když v té tmě stále nic nevidím, říkám sama sobě – asi jsem zatáhla rolety, než jsem šla spát. Vůbec si nepamatuji, jak jsem se dostala do postele. Mysl mi zaplní útržky vzpomínek – světla na ulici, někam jsem šla, nějaká diskotéka, pár skleniček… Asi jsem to večer přehnala. Chci si protřít oči rukama, abych viděla dobře a mohla roztáhnout ty rolety, ale hned, jakmile ruku zvednu, se praštím. Nejdříve mi nic nedochází, jsem překvapená, v klidu a nedokážu to pochopit. Zkusím to znovu. Zvedám ruku, tentokrát pomalu. Bum. Ruka opět narazila na odpor. Je to nějaká stěna – proč by ale byla...
Vzpomínka na mě XII.
Na návrat k nám domů nebyl právě nejvhodnější čas. Bylo pozdě a na silnici nebylo moc náklaďáků, kterými bych se mohla svézt. A jako naschvál, i to málo nejelo mým směrem. Čekala jsem na několika velkých křižovatkách a v duchu si nadávala, proč nežiju na vesnici. No, spíš nežila, když už jsem nějaký ten den mrtvá. Nebyla jsem schopná naskočit do žádného vozidla za jízdy. Nakonec jeden náklaďák, jedoucí směrem, kterým jsem potřebovala, na semaforu zastavil a já se vydrápala nahoru. Konečně, pomyslela jsem si, když mě odvezl téměř ke schodům u domu. Byl to popelářský vůz. Celá cesta sdílená s kuchyňskými odpadky. Jízda jedna báseň. Dostat se do domu nebyl žádný problém. Venkovní dveře byly doširoka otevřené. Otec nakládal do svého bílého cadillacu, který parkoval...
Temná doba
Temná doba není jen všude kolem nás, ona je i v nás…Černý plášť, zrod temnoty věčné, dlouhý jak nekonečný žal, tak proč jsi mi jej, cizí pane, navěky dal? Jak dlouhá je věčnost? Proč jej musím nést? Je to snad má povinnost? Tvoří mi v životě neznámý most? Dej mi ho, ať už je čím chce být, obleču si ho, když je mi souzen. Kdy mi oblek vezmeš? Až mé srdce přestane bít? Asi nikdy neskončí tento tmavý den.
Přání
Kapky lehce dopadly na okenice, pomaličku stékaly, až zanikly ve vrstvě vody ukotvené v mezírce pod oknem. Putování kapek sledovala mladá dívka, snad už dosáhla sedmnácti let. Ve tváři se jí zračil smutek. Seděla ve své potemnělé místnosti a na stole jí v příšeří svítila jen svíčka. Vedle ní ležela pohozená hůlka a hromada knih, o které se dívka nyní opírala. Pohrávala si s tužkou a do papíru vrývala své jméno. Rowena… Slunce již dávno zapadlo a nebe brázdily červánky nad hradem jménem Havraspár. Rowena je mladá dívka vychovávaná svými prarodiči, neboť otec v Rowenině brzkém věku umřel a matka ze žalu nad jeho ztrátou uprchla do lesů. Nyní Rowenu její babička s dědem vyučovali umění kouzel. Byť již jako mladá vykazovala nepopiratelnou schopnost čarovat,...
Království Araxie – IX. Oslavy a Netykovo druhá smrt
Když se vzdaly poslední zbytky královské armády, začalo se slavit. Lidé provolávali na náměstích slávu vítězům a rodu Hrabivců a ještě více Prchalovi a úplně nejvíce Netykovi, který byl pro ně největší hrdina, jakého Araxie poznala. Mocný čaroděj na straně práva, ochránce nevinných. Ty tam byly časy, kdy lidé Netyku proklínali a měli z něho strach. Věřili, že to byla práce krále, který se snažil Netyku uvěznit. Teď to byl hrdina a všichni mu provolávali nehynoucí slávu. Na jeho počest se pojmenovávaly ulice, stavěly památníky, odhalovaly sochy. Města po celé zemi ho zvaly na oslavy a Netyka neodmítal. Všude jej obklopovaly davy jásajících lidí a na jeho počest se pořádaly nekonečné hostiny . Oslavy trvaly sedm neděl a byly zakončeny obrovskou slavností v samotném...
Království Araxie – XV. Nepříjemná novina
Netyka, exkomorník Prchal, slečna Kristýna a její bratranec Hrabivec zrovna zasedali k večeři. Seděli ve stejné jídelně jako před rokem, kdy na sídlo Hrabivců přijeli. Dokonce i večeře byla stejně bohatá, jako tenkrát. Jak se Netyka brzo dozvěděl, slečna Kristýna chtěla tento večer oslavovat. „Dneska mi řekl hrabě z Vrchního Března, že konečná porážka králových vojsk je na dosah. Král zaplatí, za svou zradu a za všechny lži.“ „Hurá!“ zvolali všichni sborem a dali se do jídla. Když pak odpočívali s plnými žaludky a s mírnou hladinou alkoholu v krvi, přišel sluha s naléhavou novinou. „Promiňte, že ruším, je tu posel od hraběte z Vrchního Března. Říká, že je to naléhavé.“ Slečna Kristýna dala znamení, ať vejde. Posel předstoupil a...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
