Láska
Z pera Cesmíny Hardy -*- Dívka spěchá zachmuřeně z práce domů, když zaslechne šramot za popelnicí. Je zvědavá a jde blíž. Tam najde v bedně malé koťátko, které někdo vyhodil. Jak může být někdo tak zlý? Pomyslí si pro sebe a vezme si to malé stvořeníčko domů, kde se kotě napapá a schoulí na svetru. Dívka se o kotě začne starat, veterinář ho prohlédl, je zdravé. Kocourek dostal jméno Čipera a má se k světu. Dívka si s ním hraje a najednou si uvědomí, že se mnohem více směje a celkově má dobrou náladu. Domů se těší a je šťastnější. V jejím srdci vyklíčila...
Štědrost
Z pera Cally Torové -*- Procházel kolem výběhů a říkal si, že jednou by si také mohl pořídit hafoně. Ale zatím na to byl čas, měl letos skládat ovce a potřeboval hodně času. Zastavil se u jednoho výběhu, kde viděl už staršího hafoně, nejspíš hodně nemocného, každou chvíli si drbal uši. Na chvíli se zamyslel. „Mohl bych ho vzít na vycházku?“ Dostal svolení od majitelů a když se vrátil, měl ještě jeden dotaz. „Mohl bych si ho nechat?“ Odpovědí mu bylo zase ano. Nechal hafoně naočkovat, koupil mu pelíšek a hračky, chodil s ním na vycházky a staral se o něj až do pozdních...
Lenost – O líné bludičce
Z pera Beteramis Athenodoros -*- Malá bludička ležela v kapradí a přemítala. Měla by celou noc bdít nad pěšinkami v močálu, střežit jejich tajemství. Jí se ale nechtělo. Proč by měla? Ležet v kapradí je zábavnější! Ať si pěšinky střeží jiní. Ten večer procházel lesem vlk samotář, zkušený životem. Věděl, že v lese leží bažina, ale věděl také, že ji pozná podle svitu bludiček. Dokud je nespatří, nemusí se o půdu pod nohama bát. A tak jen vyděšeně zavyl, když mu země zmizela pod nohama. Bludička se lekla též. Vyletěla z kapradí, aby vlkovi pomohla, ale bylo pozdě. Kdyby nebyla líná, spílala si, mohl...
Hněv
Z pera Amandy Wright -*- „Co to má u všech svatých být?“ piští mi do uší moje ctěná matka. „Říká se tomu pes,“ odseknu drze. „A co to dělá u nás doma?“ ječí jak malá holka, které sebrali panenku. „Mami, já toho psa jenom hlídám Kylovi. Má angínu, nemůže se o něj starat, pořád jenom spí a je unav…“ „To mě nezajímá! Okamžitě ho vrátíš, je ti to jasný?“ Ale to už dochází nervy i mně. „Já pomáhám kamarádovi! Můžeš mi říct, kdy tys naposledy někomu s něčím pomohla? Nechci být jako ty! Nikdy!“ zařvu a odkráčím. Jsem vážně naštvaný, ale pes bez diskuze...
Láska
Z pera anonymního autora. -*- Podívala se mládenci do očí a pohledem ho ujistila, že jeho drahé psaní je ve správných pařátcích. Zoufalý výraz v jeho tváři se trochu zmírnil, když se v něm mihla něžná emoce. Holubička roztáhla svá křídla a využila lehkého vánku pro svou cestu. Letěla dnem i nocí, aby splnila své důležité poslání, pomohla mladému páru uchovat vzácný cit. „Holubičko zlatá, poleť ke mně!“ zavolala na sněhobílého ptáčka dívka. Sršela nedočkavostí, přesto však nezapomněla prvně holubičku za její službu odměnit něčím do zobáčku. Dále ale neotálela, odvázala od nožičky malý pergamen a dala se do čtení. Oči jí jen zářily...