Lakomství
Z pera anonymního autora. -*- Znával jsem dívku, která vlastnila skleník plný květin všech možných barev. Měla sestru, která jí pomáhala se o květiny starat. Teda až do chvíle, kdy vypukla ohromná hádka. Bylo tomu takto: ta první jednoduše nesnesla pomyšlení, že by měl kdokoliv stejné růže jako ona, kdežto ta druhá, jak tomu tak bývá, chtěla přesný opak. Toužila květiny rozšířit po celé zemi, aby je mohl obdivovat každý. A tak se ještě toho večera vydala na cestu pryč, s sebou vzala jediný růžový okvětní plátek a dala své sestře sbohem. Ta ji pak marně vyhlížela na prahu a nikdy svého rozhodnutí nepřestala...
Zoufalství
Z pera Marka Williama Callawaye. -*- Je zoufalství skutečně neřestí? Podle mne to je něco, za co většinou člověk nemůže, podle mne pokud člověk přijde k tomuto stavu, jedná se o neřest, až když si v ní člověk začne libovat, to už je podle mne ale tak trochu nemoc. Poznal jsem v posledních pár letech takového člověka, a byla to opravdu hrůza, ale jak to tedy dále řešit? Hlavní je, nekopat si jámu, najít si odrazový můstek, a začít žít, nejhorší na tom je, když pak člověk stahuje i všechny kolem sebe, a že se to nejspíše dost často stává. Je to vše vlastně hrozně...
Pomluva
Z pera Mintaky Orionis. -*- „No, jo stará Šafrová se zase předvádí,“ pronesla Marie. „Nechala mu udělat věnec z pravejch růží. Prej jich tam bylo třicet,“ zašeptala Jitce. „Miládka říkala, že k těm růžím tam byly i gerbery. Ty taky dneska nejsou zadarmo,“ odpověděla Jitka polohlasem. „Jo, byly tam i gerbery. Kdo by to do ní řek, že má tolik peněz!“ „A přitom, když ještě žil, tak se k němu moc neměla.“ „Jo, jo… to si dělala zálusk i na Milánka.“ Obě současně se zachichotaly. „No, tak teď už jí v tom starej nebude překážet.“ „Ale pohřeb měl krásnej! Plnej kostel byl.“ Marie se...
Závist
Z pera Klotyldy Malíkové. -*- Protrhávala své zvadlé rostliny a neubránila se tomu, aby jí pohled zaletěl na vedlejší zahradu. Růže krásně kvetly, rododendrony jim zdatně sekundovaly. Zeleninové záhonky možná nebyly tak krásné na pohled, bohatou úrodu však už na ten pohled slibovaly. Zlobila se, štvalo ji to. Taky chtěla mít tak krásnou zahradu, nebo aspoň nemít o tolik ošklivější. Uběhl den, přešla noc a přišlo ráno. Krutě poraněné keře už nebyly krásné. Na zemi, na nešetrně ostříhaných větvích a větvičkách rychle vadly květy. Vrátila zahradnické nůžky do poličky a rozplakala se. S ránem jí přišlo líto, jak hrozným způsobem v noci podlehla své...
Víra – Z dějin Univerzity
Z pera Indris Elwinor. -*- Trvalo mi dlouho, než jsem mistra našel. Nalezl jsem ho pohrouženého do přemýšlení před jedním z obrazů v podkroví. „Mistře, je mi líto že vás vyrušuji, ale dorazil posel od císaře. Mám vám předat toto psaní.“ Mistr četl list a v jeho tváři byl patrný obrovský smutek. V jeho hlase zněla únava: „Univerzita je zrušena. Musíme se vystěhovat.“ Ty dvě věty mi zněly jako ortel. Mistr mi položil ruku na rameno. „To není konec příteli. Jednou se sem opět vrátíme. Věřím tomu z celého srdce. A když ne my, tedy naší potomci. Univerzita se opět zaskví ve své původní...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
