Víra

Z pera Ludovica Astiera -*- S každým krokem jsem měl pocit, že už musím vzplanout a proměnit se v popel. V mých ústech bylo sucho a písek. Písek byl všude i na místech, kam by člověk nečekal, že se může dostat. Vzduch byl tak horký, že každý nádech bolel. Přesto jsem se šel s myšlenkou, že někde v tomhle pekle je oáza. Voda, kterou jsem několik dní neviděl a jídlo, které jsem neviděl ještě déle. Ta myšlenka mi, ve vlnách obzoru, dávala sílu pokračovat i v té chvíli, kdy mě mé tělo zradilo a odmítalo se pohnout. I když jsem vydechl naposledy. Někde tam...

Naděje

Z pera Klotyldy Malíkové -*- Přicházela každý den.Nosívala s sebou trochu jídla, jednoduchou lékárničku a ilustrovanou knížku. Pro některé z těch lidí bylo společné čtení a povídání hotovým svátkem.Někdy jí nadávali, často jí slibovali, že se sebou něco udělají. Věřila, že to slibují i sobě. Občas byli úplně mimo, v takové dny nešlo dělat nic.Dávala jim kontakty, zprostředkovávala setkání.Někteří povstali, většina ne.Přicházela mezi ně znovu a znovu.Nosila jídlo, léky, lidskou pozornost a hluboký zájem.Někdy to všechno opláceli nevděkem, sebelítostí, agresí. Někdy sáhli po příliš snadných řešeních, někdy úplně obyčejně selhali.Přesto každý den zase přišla svou pomoc...

Láska

Z pera Katy Riven. -*- ,,To jsem jednou potkal spanilou dívenku Mariu. Potkal jsem ji v lese a potřebovala pomoci s nůší dřeva. Samozřejmě jsem nemohl odmítnout. Byla velmi mlaďounká, a o světě toho moc nevěděla. Zato věděla hodně o lásce. Sama měla v srdci planoucí lásku, avšak nechtěla mi říct, kdo jí tak plete hlavu.Když jsme došli k její chaloupce, procházel kolem jinoch, a na Mariu zvesela mával. Jen slepý by si mohl nevšimnout jejího zrudnutí. Tak tady je ta velká láska. Nakonec jsem ji přemluvil, aby to jinochovi řekla, ale jak to dopadlo již nevím. Musel jsem putovat dál, nebylo času nazbyt.“