Víra

Z pera Ludovica Astiera

-*-

S každým krokem jsem měl pocit, že už musím vzplanout a proměnit se v popel. V mých ústech bylo sucho a písek. Písek byl všude i na místech, kam by člověk nečekal, že se může dostat. Vzduch byl tak horký, že každý nádech bolel. Přesto jsem se šel s myšlenkou, že někde v tomhle pekle je oáza. Voda, kterou jsem několik dní neviděl a jídlo, které jsem neviděl ještě déle. Ta myšlenka mi, ve vlnách obzoru, dávala sílu pokračovat i v té chvíli, kdy mě mé tělo zradilo a odmítalo se pohnout. I když jsem vydechl naposledy. Někde tam je.

Post Views: 35
Autor : dne 10/07/2021 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *