Pýcha
Z pera anonymního autora -*- Pýcha si sama o sobě nikdy neuvědomovala svou moc, nevěděla, co dokáže. Připadala si neškodná, připadala si k ničemu. Čas od času se tedy rozhodla rozptýlit, protože si nemyslela, že něco změní. Zkrátka jen stoupne někomu do hlavy, jemu to nic neudělá a ona se zbaví dlouhé chvíle. Dokud si jedna z jejích „obětí“ nepomyslela, že by se Pýcha mohla svými schopnostmi soustředit sama na sebe. Báječný nápad, řekla si! Začala být pyšná; divila se, že to nezkusila dřív. A zjistila, jakou má moc, moc pokazit vztahy, samolibost jí však bránila přestat. Ani si nevšimla, že už sama nikoho nemá.
Lehkomyslnost
Z pera Tiany Ramero. -*- Tož povím vám příběh dávný, kdy byl jsem ještě chlapec malý. Hlavu měl jsem vždy bez starostí, žádný problém nebyl pro mě dost velký. Jednou vydal jsem se na pouť dlouhou, nezáleželo mi, kam mě nohy zavedou. Šel jsem dnem i nocí, než nalezl jsem barák prázdný. Nečekal jsem na vzkaz Boží, abych mohl vstoupit do trhliny temný. Možná bylo to chybou, však svou lekci naučit jsem se musel… Tak když do domu jsem vkročil, propadl jsem něčím. Všude tma, mokro kolem, mělo to být mým koncem, ve sklepě černém, našel jsem ale cestu světlem. Od té doby, dvakrát...
Štědrost
Z pera Simelie Mallorny. -*- Vítr je dnes obzvlášť nepříznivý. Navíc během chvíle začalo i pršet a tak se víc zachumlám do mého teplého kabátu a v té slotě pomalu postupuji ulicí dál. Prokřehlá, stará paní seděla opřená o zeď a skoro nevnímala své okolí. Sehnul jsem se k ní, drkotala zuby a vypadala podchlazeně. „Pojďte se mnou,“ chvíli jsem jí přemlouval, nakonec však se mnou šla zachumlaná do mého kabátu. Oba úplně mokří jsme se dostali ke mně, hned jsem začal vařit polévku, poslouchajíc přitom její příběh. Osud k ní nebyl přívětivý, rozhodnu se tedy, že se s ní podělím o vše, co mám.