Smyslnost osudu 1 – Klíč k Osudové Hoře

Desáté soutěžní dílo se právě představuje. „Jsem tady!“ zavolala elfka, nikdo se však neozýval a tak se její pronikavý hlas ozýval ze všech stran. Usadila se na šedý blyštící kámen, který byl umístěn u kraje cesty. Po chvíli si všimla další bytosti, co mířila přes strnitá skaliska. Víla se vznesla a za třepetání křidýlek se objevila před elfkou. Víla si upravila šaty a usadila se vedle elfky. „Kde jsou ostatní?“ tichoučce zašeptala a její hlas byl tak tichý, že ji mohla slyšet jen elfka se svýma špičatýma ušima. „Ještě nepřišli.“ sdělila jí elfka chladně a skleněným pohledem pozorovala kameny. „Proč jsi tak odtažitá? Neměli bychom si spíše pomáhat?“ otázala se víla a zadívala se na elfku svými zelenými očima. Elfka...

Autor : dne 03/05/2010 | Smyslnost osudu - D | 0 komentářů

Čvrtá síň pravdy – první část

Deváté soutěžní dílo se právě představuje. Hustá mračna halila úbočí Osudové hory. Pouze její ostrý vrcholek trhal oblaka na cáry a na jeho ledovém příkrovu se třpytily první paprsky vycházejícího slunce. Asi v polovině východního svahu na široké skalní plošině bylo živo. Ze skály tam pramenila říčka a blízko pramene se tyčila skupinka vzrostlých stromů. V jejich stínu tábořili Zástupci. Člověk, muž z rodu lesních víl, hobitka a elfka. Navzdory časné ranní hodině seděli na břehu dosud úzkého proudu s očividně velmi starou mapou rozloženou na kameni mezi sebou. „Tohle je správné místo,“ říkal právě vílák přesvědčeně. „Mapa mluví jasně. Jdi za úsvitu k hoře Osudové, bys přežít mohl tisíc let. Na březích Fortuny stříbropěnné, života hledej věčný...

Autor : dne 03/05/2010 | Čtvrtá síň pravdy - D | 0 komentářů

Sbohem a nashledanou – 1.

Osmé soutěžní dílo se právě představuje. „Otevři oči a pohlédni“ pronesl jemný ženský hlas. „Stačí jedna chyba a jsou moji!“ zasmál se. „O tom pochybuji, drahá“ odporovat druhý. Z mlhy vystoupila mužská postava, dobře stavěná, sen všech mužů. Chraplavě se zasmál. „Jsou silní. Všichni“ nechal se slyšet. „Ale, nepovídej. Nejsou všichni jako my. Mají své slabiny. Choutky. Přání? Ano, ale i chamtivost, bezohlednost a být vítězem nad ostatními. V tom jsou porazitelní.“ Muž natáhl ruku a z mlhy vyklouzla jemná ručka. Nikdo by neřekl, že by tato chladná, krásná ruka mohla ovládat tak děsivé umění, že se o tom bojím vyprávět. „Ano, to máš pravdu“ smutně povzdechl. Upřel zářivě zlaté oči do mlhy a nepatrně se usmál. Jeho již tak nádherná tvář ještě víc zkrásněla a on...

Autor : dne 03/04/2010 | Sbohem a nashledanou - N | 0 komentářů

Těžká chvíle – Část prvá

Sedmé soutěžní dílo se právě představuje. Kdesi daleko a přehluboko v lesní tišině poblíž veliké hory z tmavého kamene udávali se jednoho dne věci velmi zvláštní… Slunce bylo na ústupu však neztratilo svůj zlatý jas. Náhlý, teplý vítr pohladil trávu a ticho přerušili nevídané zvuky. Klap! Lesní zvěř vylekaně utíkala do svých skrýší. Plesk! Jeleni spěšně ukončili svou odpolední siestu. Bum! Zajíci svou povahou lekaví, vyskočili z trávy ve žhavém úprku. Třask! Dokonce i starý a veverák, který viděl už mnohé divy raději zalezl do bezpečí dutiny stromu. „Ee?“ vyhrkl jeden ze čtyři náhle zjevivších návštěvníků. Vskutku zvláštní človíček. Inu jako ostatně každý hobit. Světlé, jemně zvlněné vlasy v krátkém sestřihu odráželi slunce natolik, že pod nimi zanikali krásné...

Autor : dne 03/04/2010 | Těžké okamžiky - D | 0 komentářů

Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 1. kapitola

Šesté soutěžní dílo se právě představuje. Vyšší moc se posadila, podrbala se na hlavě a zamáčkla veš. Zívla. Neobtěžovala se ani zadělat si rukou ústa. Rozhlédla se po okolí. Neviděla však nic zajímavého. Svět rádoby inteligentních ras by po několika tisíciletích znudil úplně každého. „Ňauuu?“ Zničehonic se ozvala do této chvíle neviditelná zrzavá koule, která si právě protahovala své čtyři tlapky a ocásek. „Prrrrrrsk!“ Kocour se zničeně otřepal. „Cože? Třicet tisíc?“ Vyšší moc znaveně povstala. Odrbala ze sebe zbytky mechu, různých kapraďorostů a jiných travin. „Gllll, glum, glum, gill….,“ z miniaturní pukliny se právě vynořil Guláš. Zamrkal mastnými oky a nepřátelsky si měřil Vyšší moc. „Ňau!“ Kocour souhlasil. „Na to tedy zapomeňte, oba!“ Vyšší moc uraženě...

Autor : dne 03/03/2010 | Čtyři rasy vhodné k vyhynutí - D | 0 komentářů