Archives | SubSalix

Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 1. kapitola

Šesté soutěžní dílo se právě představuje. Vyšší moc se posadila, podrbala se na hlavě a zamáčkla veš. Zívla. Neobtěžovala se ani zadělat si rukou ústa. Rozhlédla se po okolí. Neviděla však nic zajímavého. Svět rádoby inteligentních ras by po několika tisíciletích znudil úplně každého. „Ňauuu?“ Zničehonic se ozvala do této chvíle neviditelná zrzavá koule, která si právě protahovala své čtyři tlapky a ocásek. „Prrrrrrsk!“ Kocour se zničeně otřepal. „Cože? Třicet tisíc?“ Vyšší moc znaveně povstala. Odrbala ze sebe zbytky mechu, různých kapraďorostů a jiných travin. „Gllll, glum, glum, gill….,“ z miniaturní pukliny se právě vynořil Guláš. Zamrkal mastnými oky a nepřátelsky si měřil Vyšší moc. „Ňau!“ Kocour souhlasil. „Na to tedy zapomeňte, oba!“ Vyšší moc uraženě...

Část první – Via Lucis?

Páté soutěžní dílo se právě představuje. I stalo se zvonění, i stal se neklid. Svět, jak jej známe, skončil. I začala nová doba… I přijde znovu čas neklidu, i znovu čas zvonění. Modleme se, neboť je čas… Místnost připomínala obrovskou kancelář. S kójemi, pečlivě poskládanými věcmi na stole a točícími židlemi, na kterých se dalo houpat. Jen gotická klenba stropu naznačovala, že se nejedná o nově vystavenou budovu. Nebýt kójí připadala by nezasvěcenému pozorovateli jako chrám. Nezasvěcený pozorovatel by měl pravdu. Opravdu to byl chrám. Kdysi. Než ho obsadili a udělali si z něj pracoviště. Helena to upřímně nenáviděla. Nesnášela svoje zaměstnání, místo, kde ho musela vykonávat i úděl, který to znamenalo pro lidičky, kteří patřili do jejího světa. Ano,...