Čtyři rasy vhodné k vyhynutí – 2. kapitola

Druhá část příběhu právě začíná. „To bylo jako co,“ mračila se elfka a setřepala ze sebe většinu mouky. „Myslela jsem, že zde mám zachraňovat vlastní rasu. Kdybych měla ráda levný triky, zajdu si do jakéhokoliv lidského brlohu.“ „Kdybych já měla ráda mastné vlasy a špičaté uši, zajdu si zas do elfího pelechu,“ reagovala na urážku lidská slečna. „No dovol, zrovna před měsícem jsem zmokla. Takže si vlasy dalších deset let mýt nemusím,“ elfka se zatvářila uraženě. „Ehm… no tak…. Máme přece důstojnější poslání než dohadovat se o nadřazenosti jednotlivých ras,“ snažila se zasáhnout do počínající hádky Vyšší moc. „Jenom lituji elfské muže, pokud jejich ženy vypadají takhle,“ nedala se odbýt lidská potvůrka. „Nos máš větší než Vítězný oblouk, plochá jak deska,…. Kdybych...

Část druhá – O hrdinství a krvi

Druhá část příběhu právě začíná. Procházeli úzkou chodbou a nevěděli, co je čeká dál. Tedy, věděli, ale netušili, jakou formu to bude mít. Dolnar pevně svíral svůj meč, Chersta zlostně zatínala dlaně, Led si výjimečně nepískal a Mealvin byl zadumaný ještě víc než dosud. Stěny do jejich duší zasévaly neklid. Mihotavé světlo pochodní pravidelně rozmístěných na stěnách nijak neumenšovalo dojem, že se chodba snižuje a zužuje. Když už si začínali myslet, že se zalknou, chodba se náhle otevřela do větší prostory. „Jeskyně,“ povzdechl si Led a shodil ze zad svůj cestovní vak. Dolnar si pospíšil na druhý konec a ohmatal pevnou zeď. „A nemá východ, jak vidím,“ pronesla svým vrčivým hlasem víla. Dolnar na ni vrhl rychlý pohled a přikývl. Mealvin se...